125 C 21/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému dne [datum] na jeho bankovní účet úvěr ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a žalobkyně jej zesplatnila. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení – skládá se z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] (2x [částka] za 19. a 20. splátku, se kterou se žalovaný octl v prodlení o délce 30 dnů), náhrady nákladů ve výši [částka] (4x [částka] za 11., 12., 19. a 20. splátku, se kterou se žalovaný octl v prodlení o délce 15 dnů) a smluvní pokuty ve výši [částka] (dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru). Dále požaduje úrok ve výši 84,73 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úrok ve výši 84,73 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka] a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, na jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu a výpisu z ARES bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. 4. Ze smlouvy o úvěru, karty klienta, oznámení o schválení úvěru, prohlášení klienta a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu podepsanou žalovaným a zprostředkovatelem žalobkyně elektronicky, patrně podpisem žalovaného vytvořeným na elektronickém záznamovém zařízení (mobilu, tabletu či signpadu) dne [datum]. Žalobkyně se dohodou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], jenž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 126,78 % ročně, a to v 18 měsíčních splátkách po [částka], splatných 22. dne v každém kalendářním měsíci. 5. Z dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s výpisem z účtu žalovaného bylo zjištěno, že částka ve výši [částka] byla žalovanému vyplacena na jeho účet žalobkyní dne [datum], částka [částka] byla připsána na účet žalobkyně. 6. Z hodnocení klienta bylo soudem zjištěno, že žalobkyně žalovaného jako klienta hodnotila na základě následujících údajů: ženatý, 3 děti, forma bydlení jiná, blíže nespecifikovaná, vyučen, čistý měsíční příjem ve výši [částka], měsíční výdaje: částka životního minima ve výši [částka], bydlení ve výši [částka], na děti [částka] a splátky jiného úvěru žalobkyni ve výši [částka], celkem výdaje ve výši [částka], při kterých bylo počítáno s rezervou v částce [částka]. 7. Z výpisu [příjmení] bylo zjištěno, že ke dni [datum] v tomto registru ohledně žalovaného nebyly evidovány žádné údaje. 8. Z výpisu z registru NRKI k témuž dni soud zjistil, že žalovanému bylo uděleno skóre 404, byl zařazen do kategorie II, v níž je menší riziko nesplácení, jde o lepší segment klientů. 9. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce leden 2019 a únor 2019 a z výpisů z účtu žalovaného za tyto měsíce bylo soudem zjištěno, že žalovaný obdržel od zaměstnavatele celkem [částka] za leden 2019 a [částka] za únor 2019. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na pozici skladového a manipulačního dělníka na dobu neurčitou. 10. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel a kdy byl v prodlení se zaplacením splátek, celkem žalovaný uhradil splátky v celkové částce [částka]. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. 11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. 12. Důkazy týkající se odkladu splátek žalovaného, využití ochranné doby a kopii občanského průkazu soud pro nadbytečnost neprováděl. Soud k důkazu dále neprovedl vyjádření znalce k výši úrokové sazby, neboť má za to, že se jedná o právní hodnocení skutkového stavu a tento důkaz je tak nadbytečný. 13. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh hradil v rozsahu jiném, nežli žalobkyní tvrzeném. 14. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“). 15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 20. Podle § 76 odst. 1 poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 21. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 22. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101 a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103. 23. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veř