207 C 108/2022-36 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 840 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 3 840 Kč od 15. 8. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným jako podnikatelem uzavřela dne 1. 8. 2021 smlouvu o podnikatelském úvěru. K uzavření došlo v okamžiku připojení jedinečného elektronicky generovaného SMS kódu, který nahradil fyzický podpis žalovaného a který byl použit spolu s uživatelským jménem za účelem legitimace při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla dne 1. 8. 2021 žalovanému podnikatelský úvěr ve výši 3 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal závazek zaplatit do 14. 8. 2021. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 60 Kč za každý den čerpání úvěru. Od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky, tedy za 14 dní, činí tento poplatek celkovou částku 840 Kč Celkem byl tedy žalovaný povinen zaplatit částku 3 840 Kč, přičemž na tuto částku žalovaný do dne podání žaloby nic neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nereagoval ani na výzvu k vyjádření případného nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání, proto soud se souhlasem žalobkyně rozhodl ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně, jakožto úvěrující, měla poskytnout úvěr žalovanému, jakožto úvěrovanému (bankovní spojení: [bankovní účet]), ve výši 3 000 Kč, přičemž doba trvání úvěru byla stanovena na 14 dní. V úvěrové smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 60 Kč (2% jistiny) za každý den čerpání úvěru, tedy od poskytnutí úvěru do jeho úplného zaplacení, jedná se o pevnou částku, nezávislou na již vrácené částce úvěru. Den konečné splatnosti úvěru byl stanoven 14. 8. 2021. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni veškeré poskytnuté finanční prostředky včetně výše uvedených poplatků. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoliv splátky, je povinen zaplatit různé druhy sankcí. Mezi stranami smlouvy byla sjednána promlčecí lhůta v trvání 5 let. Žalobkyně se k prodloužení promlčecí lhůty nevyjádřila, ohledně předmětu řízení připustila, že by mohla být žalovaná částka posuzovaná jako bezdůvodné obohacení. 4. Z výpisu ARES ze dne 7. 10. 2022 soud zjistil, že předmětů živnostenské činnosti žalovaného je více z různých oblastí, všechny živnosti má aktivní. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 1. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 3 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 9 222, 02 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy, a to do tří dnů. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení nákladů právního zastoupení ve výši 6 534 Kč. 5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 3 000 Kč, tu se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 60 Kč denně do 14 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému, tj. od 1. 8. 2021, žalovaný neuhradil žádnou částku. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen„ o.z“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce druhého téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli každý v rámci svého podnikání podle § 2395 o.z. smlouvu o úvěru, nejednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně ze smlouvy plnila, poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit i s poplatky do 14 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Uvedené poplatky soud vyhodnotil jako úrok z úvěru. 13. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny poskytnuté žalovanému ve výši 3 000 Kč, který ze smlouvy nepochybně vznikl. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od data po splatnosti úvěru, žalovaný již byl v prodlení s úhradou předmětné částky. Ohledně dalších nároků soud vyšel z následujícího vyhodnocení jejich povahy: 14. Žaloba byla zamítnuta co do částky 840 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucího od 15. 8. 2021 do zaplacení. Žalovaný se v předmětném právním vztahu ocitl v pozici slabší smluvní strany, a to i přesto, že v daném případě vystupoval coby podnikatel, a nikoli jako spotřebitel. Pojem slabší strany totiž nelze s pojmem spotřebitele ztotožňovat, jedná se o pojem širší. Slabší stranou může být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1651-1652). Žalobkyně oproti žalovanému má bezesporu silnější hospodářské postavení, v oblasti poskytování úvěrů má větší zkušenosti, když se jedná o jeden z předmětů její činnosti. Žalobkyně disponuje finanční převahou, což plyne již ze skutečnosti, že žalovaný si vzal úvěr od nebankovní instituce za jednoznačně pro něj nevýhodných podmínek, jak bude rozvedeno dále. Soud pak dospěl k závěru, že žalobkyně svého silnějšího postavení na úkor žalovaného, jakožto slabší strany, ve smyslu § 433 o.z. zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovaným, přičemž takové jednání nemůže být zákonem chráněno, jak ostatně plyne i z dikce § 6 o.z., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobkyně je dle § 5 o.z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k její tíži. Pojem odborné péče pak v sobě zahrnuje mimo jiné i požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.). 15. Poskytnutý úvěr činil 3 000 Kč, úrok z úvěru pak 840 Kč, celá částka 3 840 Kč měla být splacena ve lhůtě 14 dnů od poskytnutí úvěru, tedy do 14. 8. 2021. Porušení jedné smluvní povinnosti, tj. prodlení se splácením dluhu, bylo sankcionováno ve smlouvě hned několika různými způsoby a taková sankční ujednání ve svém souhrnu vyhodnotit jako platná nelze. Je nutné přihlédnout i ke skutečnosti, že žalobkyně si musí být vědoma, že se jedná o sjednání takových sankcí, které nelze pokládat za přiměřené, což lze dovodit i z jednání žalobkyně, která přesto, že vyzývala předžalobní výzvou k zaplacení částky 9 222, 02 Kč, nyní již požaduje částku o více než 5 000 Kč nižší. Ostatně obavy z nepřiznání celého nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru neskrývala žalobkyně už v samotné žalobě. Je třeba vidět, že„ poplatek“ za sjednání úvěru ve výši 2% denně (60 Kč denně) by ve vztahu k ročnímu