207 C 174/2021-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, který byl splatný v měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 částky, dlužné ke konci předchozího měsíce, a podle které žalovaný v plném rozsahu nevrátil zapůjčené finanční prostředky a poplatek za poskytnutí úvěru. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb.-občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle předložené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a výpisu z účtu žalobkyně z téhož dne půjčila žalobkyně žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v minimálních splátkách označených ve smlouvě s poplatkem za poskytnutí úvěru 20% jistiny a úrokem 20% měsíčně, RPSN činí 519% Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr a v rámci toho vyplnil své identifikační údaje, poskytl své číslo účtu a kopie dokladu totožnosti, vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků byla prokázána výpisem z účtu, je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovaným nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy elektronicky. 4. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím e-mailu smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši limitu [částka]. Skutečně žalobkyně žalovanému vyplatila na účet celkovou částku ve výši [částka] a žalovaný neuhradil dle tvrzení žalobkyně nic, žádná platba z jeho strany prokázána nebyla. 5. Po právní stránce soud věc posoudil zejména v souladu s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující žalobkyní jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovaným, tj. žalovanou jakožto spotřebitelem - § 1810 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Citované ustanovení stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 6. Dále soud vyšel z § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 7. Dle odst. 2 cit. ust. obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, která je nižší, než odpovídá informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, snižuje se celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídala zápůjční úrokové sazbě uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, která je nižší, než odpovídá informaci o zápůjční úrokové sazbě, snižuje se zápůjční úroková sazba tak, aby odpovídala celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. 8. Dle odst. 3 cit. ust. obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o roční procentní sazbě nákladů, která je nižší, než odpovídá skutečnosti, snižuje se zápůjční úroková sazba a celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídaly roční procentní sazbě nákladů uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. 9. Dle odst. 5 cit. ust. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem písemnou informaci o a) některém právu věřitele vůči spotřebiteli nebo o podmínkách, za kterých může věřitel toto právo uplatnit, platí, že věřitel toto právo nemá, b) některé povinnosti spotřebitele vůči věřiteli nebo o podmínkách, za kterých je spotřebitel povinen tuto povinnost splnit, platí, že spotřebitel tuto povinnost nemá, c) podmínkách, za kterých může spotřebitel uplatnit některé právo vůči věřiteli, platí, že spotřebitel může toto právo vykonat, i když tyto podmínky nejsou splněny. 10. Dle odst. 6 cit. ust. se odstavec 5 použije obdobně, jestliže smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem obsahuje informaci o právu nebo povinnosti nebo o podmínkách jejich uplatnění nebo splnění, která neodpovídá donucujícímu ustanovení zákona. 11. Soud v dané věci dospěl k závěru, že s ohledem na provedené důkazy a tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru formou e-mailové korespondence a žalobkyně jako úvěrující skutečně vyplatila žalovanému jako úvěrovanému a spotřebiteli na jeho účet částku [částka]. Žalovaný žalobkyni neuhradil žádnou částku. Domáhá-li se tak žalobkyně po žalovaném uhrazení jistiny v částce vyšší než [částka] (dle ust. § 2395 a násl. o.z. je úvěrovaný povinen vrátit skutečně poskytnuté prostředky), nemůže být v tomto rozsahu v řízení úspěšná, neboť smlouva nebyla uzavřena v předepsané písemné formě. 12. Dle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 13. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 14. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 15. V dané věci žalobkyně tvrdila a prokázala, že úvěrová smlouva byla uzavřena formou emailové komunikace. Argumentuje-li žalobkyně tím, že email byl podepsán pouhým uvedením jména žalovaného, je zřejmé, že se ve smyslu citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 297/2016 Sb. nemůže jednat o jakýkoli typ„ zaručeného“ či„ jednoznačného“ podpisu konkrétní osoby, resp. žalovaného. Uvedenou emailovou adresou mohl disponovat kdokoli, kdo k ní případně měl přihlašovací údaje, a stejně tak kdokoli mohl odeslat libovolný e-mail s libovolným obsahem a prostým uvedením jména žalované. Logickým výkladem citovaných ustanovení tak soud nutně dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena v písemné formě s ohledem na absenci podpisu žalovaného. 16. Vzhledem k dikci ustanovení § 110 zákona o spotřebitelském úvěru tak žalobkyně v řízení (v důsledku neuzavření úvěrové smlouvy v písemné podobě) by mohla být úspěšná toliko se svým nárokem na úhradu dlužné jistiny a úroků z úvěru ve výši repo sazby a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z úvěru žalobkyni náleží ode dne následujícího po uzavření smlouvy, tj. ode dne [datum], byl však sjednán ve výši 20% měsíčně a tuto výši, odpovídající sazbě 240% ročně, bylo nutno vyhodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 a § 588 o. z.). V rozsahu nesplaceného zůstatku jistiny byla tedy žaloba podána důvodně, pročež jí soud v této části vyhověl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu soud s ohledem na výše uvedené žalobu zamítl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. 17. S ohledem na úspěch a neúspěch účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud přiznal žalobkyni výrokem III. náhradu nákladů v 8 % výši (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46 %) s