21 C 25/2019 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se svou žalobou domáhá stanovení povinnosti žalované zaplatit mu částku 1 476 000 Kč sestávající z částky 1 368 000 Kč z titulu náhrady mzdy za období od března 2016 do dubna 2019 a částky 108 000 Kč z titulu odstupného ve výši trojnásobku průměrného výdělku žalobce. Žalobu žalobce odůvodnil tvrzením, že byl na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] zaměstnancem společnosti [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [obec a číslo] – [část obce] (dále jen„ [anonymizováno]“,„ dlužník“, příp.„ zaměstnavatel“). V pracovní smlouvě byla sjednána měsíční mzda žalobce ve výši 36 000 Kč. V důsledku překážek v práci na straně zaměstnavatele nebyl žalobci počínaje měsícem lednem roku 2016 umožněn řádný výkon práce. Překážka výkonu práce na straně dlužníka vznikla v důsledku uzavření místa pracoviště [právnická osoba] s. r.o., jejíž prostory měl dlužník pronajaty jako nájemce a měl zde umístěny kanceláře a sklad. Ani na základě opakovaných žádostí ze strany dlužníka a jeho pracovníků nebyl již do uvedených prostor nikdy umožněn přístup, a to ani za účelem odnesení osobních věcí včetně osobních dokumentů. Dne [datum] došlo u zaměstnavatele k prohlášení konkurzu, insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná. Uzavření kanceláří bylo žalované známo, neboť na něj byla opakovaně a trvale upozorňována spolu s žádostmi o umožnění vstupu s tím, aby si zaměstnanci mohli odnést osobní věci, poprvé se tak stalo na schůzce konané krátce po prohlášení konkurzu. Před uzavřením kanceláří žalobce řádně plnil své povinnosti vůči svému zaměstnavateli dle pracovní smlouvy, dodržoval pracovní dobu stejně jako ostatní zaměstnanci, po dobu zhruba 24 měsíců před prohlášením konkurzu mu však byla vyplácena mzda nepravidelně (často zálohově v hotovosti), resp. v podání ze dne [datum] žalobce uvedl, že mu mzda nebyla vůbec vyplácena více jak dva roky před prohlášením konkurzu, a to z důvodu upřednostnění vyplácení mezd řadovým zaměstnancům za účelem udržení provozuschopnosti dlužníka. Žalobce byl v březnu 2016 a následně od dubna 2016 připraven, ochoten a schopen vykonávat sjednaný druh práce, druh invalidity žalobce (invalidita mu byla přiznána v roce 2007) ho při výkonu dané práce nijak nediskvalifikoval, charakter jeho nemoci neovlivňoval výkon práce. V uvedeném období od března 2016 do dubna 2019 nebyl žalobce zaměstnán u jiného zaměstnavatele. Podáním s datem [datum] žalobce uplatnil u žalované nároky, které jsou předmětem tohoto řízení, a to pro naprostý nezájem žalované odpovědět na jeho dotazy o pokračování a postupu ve věci insolvence. Na schůzce konané žalovanou se zaměstnanci dlužníka krátce po prohlášení konkurzu byl přítomen i žalobce, přičemž žalovaná mu tehdy sdělila, že bude k součinnosti a plnění povinností vyzývat, k čemuž však nedošlo. Se zaměstnanci řešila pouze ukončení pracovního poměru dohodou iniciovanou ze strany dotčených zaměstnanců. Po celou dobu probíhajícího insolvenčního řízení žalovaná nereagovala na žádné výzvy žalobce, žalobce dosud nemá ani zápočtový list, pročež mu není vyplácen důchod v plné zákonné výši. V únoru 2019 byla žalovanou žalobci zaslána výpověď s datem [datum] pracovní smlouvy uzavřené dne [datum], k ukončení pracovního poměru žalobce vůči dlužníkovi tak došlo v souladu s ustanovením § 51 a násl. zákoníku práce ke dni [datum]. Mzdové nároky není možné v rámci insolvenčního řízení uplatňovat pomocí přihlášek, nýbrž vyrozuměním o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené naroveň. Žalobce tedy takovým vyrozuměním ze dne [datum] spolu s předchozími i následnými výzvami k úhradě mzdových nároků zaslanými žalované učinil, přičemž uplatňoval mzdové nároky počínaje měsícem březen 2016. Ke dni podání žaloby nebylo uspokojeno z uplatněných mzdových nároků ničeho, ani nedošlo k jakémukoli uznání uplatněných mzdových nároků ze strany žalované. S ohledem na to, že výše uvedeným uplatněním mzdových nároků nedochází ke stavění či přerušení běhu promlčecí doby, žalobci nezbylo než podat žalobu, v níž uplatňuje náhradu mzdy a odstupné. Žalobce podal žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky u Městského soudu v Praze z opatrnosti, neboť k takovému úkonu byl vyzván na popud žalované Městským soudem v Praze, ačkoli je přesvědčen o její nadbytečnosti, když v inkriminovaném případě k popření uplatněné pohledávky ze strany žalované jako celku je nutné podání žaloby na plnění u obecného soudu žalované, jak žalobce učinil. Po vyjádření žalované žalobce doplnil svá tvrzení, když popřel, že by vytvořil a podepsal pracovní smlouvu se svým bratrem [jméno] [celé jméno žalobce], který byl jednatelem zaměstnavatele, dodatečně, vyloučil rozpor svého nároku uplatněného žalobou v daném řízení s dobrými mravy a otázku promlčení uplatněného nároku k námitce vznesené žalovanou ponechal na posouzení soudu. 2. Po provedeném dokazování znaleckými posudky v návaznosti na poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) stran vzniku a trvání pracovního poměru žalobce u zaměstnavatele a následně u žalované, tj. na základě jakého titulu vznikl tento pracovní poměr žalobce, kdy, na jaký druh práce vč. obsahu druhu práce, s jakým místem výkonu práce a s jakými mzdovými podmínkami, a že žalobce sjednaný druh práce fakticky vykonával až do konce roku 2015, žalobce doplnil svá tvrzení o uvedení těchto skutečností. Na pozici výrobního ředitele působil žalobce téměř od samého založení společnosti [právnická osoba], tj. od [datum]. Náplní jeho práce byla příprava výroby tj. vytváření nabídek, plány výroby vč. normování prací na různé technologické stroje, plánování nákupu potřebného materiálu, sledování trhu s cenou materiálu, výběr a začlenění nových technologií do výroby, např. nákup kombinovaného stroje CNC TUMATIC [číslo] s pokročilou laserovou technologií doplněný technologií současného vysekávání plechu, dále nákup stroje v roce 2009 či 2010, cena popsaného stroje vč. programu a nářadí na dělení materiálu činila přibližně 18 milionů Kč. Žalobce pořizoval ještě pilu [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] s dopravníky a nářadím, svařovací agregáty, sestavovací stůl Demeller s prvky na upevňování svařenců. Tyto technologie začleňoval do výroby [anonymizováno] a vytvářel plány umístění. Náplní práce žalobce bylo rovněž sledování nákladů výroby a nespočet dalších operativních činností. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro neoprávněnost žalobních nároků z níže uvedených důvodů. Žalovaná předně namítla neplatnost pracovní smlouvy s datem [datum] předložené žalobcem z důvodu, že tato byla vytvořena podle žalované žalobcem dodatečně a účelově pro tento spor, když žalovaná uvedené vyhodnotila na základě toho, že jí žalobce pracovní smlouvu předložil až v roce 2019, přestože konkurz na majetek zaměstnavatele žalobce byl prohlášen již v roce 2016. Dalším důvodem obrany žalované je tvrzení, že žalovaná výkon práva žalobce na zaplacení žalované částky považuje za rozporný s dobrými mravy, neboť žalovaná žalobci práci nepřidělovala dle pracovní smlouvy nikdy, tedy ani v období od března 2016 až do dubna 2019, nikdy nevyzvala žalobce k výkonu sjednaného druhu práce, když důvodem byla skutečnost, že o existenci pracovní smlouvy nevěděla, obsah pracovní smlouvy neznala. Dlužník v pozici zaměstnavatele resp. jeho jednatel a bratr žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] tyto skutečnosti k výzvě žalované nesdělil, příslušné dokumenty související s tímto pracovně právním vztahem žalobce žalované nepředal. Také žalobce sám neposkytl žalované žádnou součinnost na rozdíl od ostatních zaměstnanců, kteří si splnili své povinnosti podle insolvenčního zákona, a jako třetí osoby poskytly žalované součinnost tím, že dodaly pracovní smlouvy, výplatnice apod., žalovaná pracovní poměry s nimi ukončila a splnila svou povinnost dlužníka jako zaměstnavatele. Pohledávky zaměstnanců dlužníka a státu – Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům, a za prostředky odvedené podle zvláštních právních předpisů, eviduje insolvenční správce jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 169 insolvenčního zákona. Insolvenční zákon v ustanovení § 279 ukládá dlužníku, osobám jednajícím za dlužníka a dalším osobám v souvislosti s prohlášením konkurzu povinnosti, které musí být splněny do 15 dnů od prohlášení konkurzu. V případech dlužících právnických osob mají tuto povinnost statutární orgány a jejich členové (jediným jednatelem dlužníka byl v době prohlášení konkurzu [jméno] [celé jméno žalobce]), zaměstnanci jako třetí osoby mají informační povinnost ve vztahu k insolvenčnímu správci také. Pro náležitý výkon činnosti insolvenčního správce je klíčové především splnění povinnosti dlužníka pořídit seznam svého majetku a závazků, a seznam svých zaměstnanců (§ 104 odst. 1 a § 211 odst. 1 insolvenčního zákona). Seznam majetku je východiskem zjišťování majetkové podstaty dlužníka, seznam zaměstnanců je pak východiskem pro splnění povinnosti ž