Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · § 210 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf řeší situaci, kdy zaměstnanec na pracovní cestě nebo cestě mimo pracoviště nevykonává pracovní úkoly, ale tato doba spadá do jeho směny; v takovém případě se to považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, za kterou zaměstnanci náleží mzda nebo plat, případně náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, pokud mu mzda ušla.
§ 210 DOVOLENÁ
Doba strávená na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do směny, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda nebo plat nekrátí. Jestliže však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
ČÁST DEVÁTÁ
HLAVA I
Paragraf řeší situaci, kdy zaměstnanec na pracovní cestě nebo cestě mimo pracoviště nevykonává pracovní úkoly, ale tato doba spadá do jeho směny; v takovém případě se to považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, za kterou zaměstnanci náleží mzda nebo plat, případně náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, pokud mu mzda ušla.
Co to znamená v praxi
Pokud zaměstnanec například čeká na letišti nebo cestuje vlakem na pracovní cestu a v tu dobu nemá žádné pracovní úkoly, ale tato doba spadá do jeho běžné pracovní směny, zaměstnavatel mu za tuto dobu musí zaplatit mzdu nebo plat.
I když zaměstnanec v danou dobu nepracuje, je to pro něj považováno za "překážku v práci na straně zaměstnavatele", což znamená, že zaměstnavatel je zodpovědný za to, že zaměstnanec nemůže pracovat.
Jestliže zaměstnanec dostává mzdu podle výkonu (např. úkolová mzda) a kvůli této cestě mu mzda ušla, dostane namísto ušlé mzdy náhradu mzdy ve výši svého průměrného výdělku.
Tento paragraf se týká doby, která by jinak byla pracovní směnou, nikoli doby přesčasové nebo doby mimo běžnou směnu.
Na co si dát pozor
Je důležité rozlišovat mezi dobou plnění pracovních úkolů na cestě a dobou cesty, kdy zaměstnanec úkoly neplní. Pouze druhá zmíněná situace je považována za překážku v práci.
Zaměstnavatel musí zajistit, aby zaměstnanci byla správně vyplacena mzda, plat nebo náhrada mzdy za tuto dobu, i když zaměstnanec fakticky nepracoval.