210 C 45/2022-43 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení ve výroku uvedených částek s příslušenstvím, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla uzavřena dne 8. 10. 2005 smlouva o půjčce, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, a na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému hotově peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit do 7. 10. 2006 formou 52 týdenních splátek po 320 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč. Žalovaný půjčku řádně a včas nesplácel, uhradil celkem 5 450 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 12. 2020 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně požaduje z titulu výše uvedené smlouvy dlužnou jistinu ve výši 4 550 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení do dne 18. 12. 2020 ve výši 5 272,86 Kč a úroky z prodlení z dlužné jistiny 4 550 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dále uzavřena dne 27. 11. 2006 smlouva o půjčce, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, a na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému rovněž hotově peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit do 3. 9. 2007 formou 40 týdenních splátek po 410 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 400 Kč Ani v tomto případě žalovaný půjčku řádně a včas nesplácel, uhradil celkem 1 820 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 12. 2020 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně požaduje z titulu výše uvedené smlouvy dlužnou jistinu ve výši 8 180 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 8 771,02 Kč a úroky z prodlení z dlužné jistiny 8 180 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud žalovaného vyzval, aby sdělil, zda trvá na své osobní účasti u jednání, s dovětkem, že nevyjádří –li se do určené lhůty, bude mít soud zato, že žalovaný na osobní účasti u soudu netrvá. Žalovaný zůstal až do dne jednání nečinný, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti. Žalobce se z účasti u jednání omluvil. 3. Soud se nejprve zabýval svojí pravomocí spor rozhodnout. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie a žalovaný má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána věcná příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 17 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodné právo je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dáno volbou práva původními účastníky smlouvy, a je jím tedy české právo. 4. Soud provedl dokazování smlouvami o půjčce ze dne 8. 10. 2005 a ze dne 27. 11. 2006, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k plnění ze dne 11. 11. 2021 včetně poštovního podacího archu a dokladem o úhradě poštovného. 5. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Smlouvami o půjčce, jak výše uvedeno, bylo prokázáno, že ve dnech 8. 10. 2005 a 27. 11. 2006 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o půjčce, na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti vždy částky 10 000 Kč (což v obou případech učinil) a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnuté částky (tj. jistiny) společně se souhrnnými poplatky ve výši 6 640 Kč v případě smlouvy ze dne 8. 10. 2005, takže 16 640 Kč a ve výši 6 400 Kč v případě smlouvy ze dne 27. 11. 2006, takže 16 400 Kč. Dlužné částky měly být splaceny v v případě smlouvy ze dne 8. 10. 2005 formou 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč a v případě smlouvy ze dne 278. 11. 2006 formou 40 pravidelných týdenních splátkách po 410 Kč. Ze žalobních tvrzení se podává, že k úhradě zbývá v případě smlouvy ze dne 8. 10. 2005 částka, postoupena žalobci od původního věřitele, jak výše uvedeno, tvořena dosud neuhrazenou jistinou ve výši 4 550 Kč + 5 272,86 Kč neuhrazeným souhrnným poplatkem, v případě smlouvy ze dne 27. 11. 2006 částka, postoupena žalobci od původního věřitele, jak výše uvedeno, tvořena dosud neuhrazenou jistinou ve výši 8 180 Kč + 8 771,02 Kč neuhrazeným souhrnným poplatkem 6. Dle § 3028 odst. 1 nového občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013. 7. Dle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 8. Dle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 524 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 10. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Poté dospěl k právnímu závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že před datem 1. 1. 2014 (v roce 2005 a v roce 2006) byly mezi účastníky uzavřeny 2 smlouvy o půjčce, jejímž předmětem byla pokaždé půjčka peněžité částky (10 000 Kč). U smlouvy o půjčce se dle právní teorie jedná o tzv. kontrakt reálný, tudíž kontraktační proces je dovršen až předáním předmětu smlouvy smluvní stranou druhé smluvní straně, v daném případě tedy předáním peněz žalobkyně m žalovanému. Tímto okamžikem počínají ze smlouvy plynout práva a povinnosti. Je nepochybné, že původní věřitel svou povinnost, vyplývající ze smlouvy, tedy žalovanému předat částku 10 000 Kč, v obou případech splnil, což ostatně žalovaný podpisem smlouvy v obou případech stvrdil, když potvrdil, že převzal tuto půjčku. 11. Co se týče souhrnného poplatku z půjčky ve výši 6 640 Kč v prvním případě uzavřené smlouvy (rok 2005) a 6 400 Kč v druhém případě uzavření smlouvy (rok 2006), toto ujednání soud shledal absolutně neplatným, poplatek dosahuje více než 60% výše z poskytnuté jistiny a není přitom rozepsáno, z čeho se skládá, zda je v něm zahrnut i obchodní úrok a pokud ano, v jaké výši, případně z jakých poplatků„ souhrnný“ poplatek sestává. Pokud byly půjčky vždy ve výši 10 000 Kč sjednány na dobu 52 a 40 týdnů, jejich fakticky požadované navýšení (6 640 Kč a 6 400 Kč) lze v podstatě podřadit pod "úrok", který však v obou případech podstatně přesahuje běžnou, obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů nebo půjček bez určení účelu, která činí zhruba 20 % (viz např. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů (%), položka UK6 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu – splatnost do 1 roku včetně, dostupná na [webová adresa]). Bez významu není ani skutečnost, že žalovaný při sjednávání půjčky pravděpodobně jednala v tíživé situaci. V podrobnostech dále soud odkazuje na ustálenou rozhodovací činnost Nejvyššího soudu ČR v otázce výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy, zejména pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004. Více než trojnásobek obvyklých sazeb je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (k tomu dále viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 33 Odo 875/2005 nebo 32 Odo 3010/2007). Soud má za to, že uvedený poplatek představuje skrytý, tedy neoznačený a nepojm