214 C 215/2022-40 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 20 508,44 Kč jako dlužné jistiny s 11,75% úrokem z prodlení od 29. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 22.5.2022 do 14.7.2022 ve výši 349,91 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 17 832,26 Kč, jež je tvořen součtem nesplaceného úroku 1 835,65 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 9 987,11 Kč, nesplacených náklady za vyhodnocení úvěru 1 894,06 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3 668,75 Kč a postoupeného smluvního úroku za období po konečné splatnosti ve výši 446,69 za období od 22.5.2022 do 14.7.2022, rovněž pak nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč za mimosoudní vymáhání a smluvní pokuty ve výši 1 086,95 Kč za období od 22.5.2022 do 14.7.2022. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 21. 3. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, spolu s jistinou se žalovaný zavázal vrátit částku 18 894 Kč sestávající se z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku, tedy celkem 40 894 Kč do 21. 5.2022, vše v měsíčních splátkách po 2 921 Kč, smluvní pokuta byla dohodnuta ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaný zaplatil pouze částku 2 999,99 Kč, k výzvě soudu, kdy žalovaný uhradil předmětnou částku, žalobkyně uvedla, že nedisponuje platební historii, neboť jí nebyla právním předchůdcem postoupena, disponuje od původního věřitele pouze informací, že žalovaný uhradil pouze předmětnou částku, odpovídající 1 řádně uhrazené splátce. 2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. 3. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila svoji neúčast, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 21.3.2021, z níž vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému proti podpisu částku 22 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit rovněž náklady spotřebitelského úvěru ve výši 18 894 Kč, sestávající se z úroku ve výši 2 118 Kč, nákladů za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru 2 036 Kč a inkasního poplatku 3 960 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 40 894 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, při splatnosti 21.5.2022. 5. Z žádosti o úvěr soud shledal, že žalovaný uvedl měsíční příjmy, a to mzdu ve výši 18 425 Kč, což doložil výplatní páskou a potvrzením zaměstnavatele, ohledně výdajů žalovaný uvedl měsíční výdaje 1 000 Kč na bydlení a 3 860 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady, tyto náklady nebyly žalovanou ničím doloženy. 6. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně či její právní předchůdkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet, nebyly prověřovány výdaje žalovaného, když z přehledu lustrovaných věcí žalovaného, jak je veden u zdejšího soudu, bylo zjištěno, že v roce 2020 byly proti žalovanému vydány dva rozsudku o zaplacení částek ze spotřebitelských úvěrů. Částka 3 860 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady je pak naprosto nevěrohodná 7. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.7.2022, uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě a oznámení společnosti [právnická osoba], ze dne 4.8.2022 žalovanému o postoupení pohledávky na žalobkyni ze smlouvy [číslo]. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 12. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že byla s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a označila důkazy k tomu, že žalovaný zaplatil částku 2 999,99 Kč, neboť v případě postoupení pohledávky žalobci zakládají do spisu přehled plateb na spotřebitelský úvěr, tedy platební historii. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a protože žalobkyně neprokázala, kdy a jakou částku žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil, neměl soud podklady pro stanovení výše bezdůvodného obohacení žalovaného a žalobu jako celek zamítl. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaný měl ve věci úspěch, náklady řízení mu nevznikly. 16. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 864 Kč, avšak ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek žalobkyni doměřil.