215 C 153/2022-34 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 28. dubna 2022, domáhal na žalované [celé jméno žalované] bezdůvodného obohacení ve výši 3 900 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 3 900 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 388,58 Kč a také zákonného úroku z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi jeho právním předchůdcem [právnická osoba], a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, tuto svou povinnost však nesplnila. Následně došlo mezi předchůdcem a žalobcem k postoupení pohledávky, a proto žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, ta však na svůj dluh do dne podání žaloby zaplatila toliko částku 5 100 Kč. 2. Ve věci byl dne 17. května 2022 vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně dne 25. července 2022 zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobcem nijak nevyjádřila ani neučinila žádné z jeho tvrzení sporným, a rezignovala tak na svoji obranu v této věci. 4. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání podle § 115a občanského soudního řádu na základě listin založených ve spise, neboť žalobce s tím vyslovil souhlas a žalovaná proti tomuto postupu k výzvě soudu žádné námitky nevznesla, a soud tedy v souladu s § 101 odstavcem 4 občanského soudního řádu presumoval, že s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání souhlasí. 5. Soud vzal z níže uvedených listin za prokázané následující skutečnosti. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku byla zjištěna právní subjektivita žalobce. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalobcem [právnická osoba], dne 29. listopadu 2019 a ze seznamu pohledávek bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] podepsané mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovanou dne 6. listopadu 2017, soud zjistil, že na jejím základě byl žalované v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který se zavázala hotovostně splácet v 58 týdenních splátkách po 274 Kč. 9. Z karty zákazníka, vyplněné žalovanou dne 6. listopadu 2017, soud zjistil, že žalovaná žije v nájmu a její čistý měsíční příjem představuje částku 8 916 Kč ze zaměstnání, a 5 439 Kč ze státní podpory, přičemž její celkové měsíční výdaje jsou 12 233 Kč, včetně 1 233 Kč za splátku úvěru či půjčky. 10. Z oznámení ze dne 29. listopadu 2019, jehož doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 30. dubna 2020, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě do 7. května 2020. 12. Žalobce ani žalovaná netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná na svůj dluh zaplatila více, než připouštěl žalobce, ani že by její závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaná předmětný dluh neuhradila v plné výši. 13. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 14. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovanou [celé jméno žalované] uzavřena podle § 2395 občanského zákoníku. Na jejím základě byla žalované při podpisu smlouvy poskytnuta v hotovosti částka 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v 58 týdenních splátkách v hotovosti, svou povinnost však splnila pouze částečně. Následně byla pohledávka postoupena na žalobce [právnická osoba], který žalovanou vyzval k úhradě předmětné částky, na svůj dluh však žalovaná celkem zaplatila toliko částku 5 100 Kč. 15. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 16. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Soud na základě výše uvedených zjištění uzavřel, že žalobce žaloval svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a následujících občanského zákoníku. Sám žalobce má proto za to, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru není platným závazkem, a soud tak po něm nepožadoval žádná další tvrzení ani označení dalších důkazů. Vzhledem k nečinnosti žalované měl soud současně za to, že i žalovaná uznává právo žalobce na vrácení poskytnutých finančních prostředků. Jelikož žalovaná doposud zaplatila z poskytnuté částky 9 000 Kč částku 5 100 Kč, je povinna zaplatit žalobci částku 3 900 Kč, kterou soud shledal po právu a uložil ji žalované k zaplacení žalobci. 21. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že v tomto případě je pro určení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k zaplacení žalovanému (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky spisové značky 32 Cdo 4179/2007 ze dne 13. ledna 2009). Jelikož žalovaná dlužnou jistinu nezaplatila, dostala se ode dne následujícím po dni splatnosti uvedené ve výzvě, tedy ode dne 8. května 2020, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinen zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. Ve zbytku byla žaloba, ohledně žalobcem požadovaného zákonného úroku z prodlení a také co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 388,58 Kč, zamítnuta. 22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavce 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce měla ve věci plný úspěch, a proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, určený podle položky 2 odstavce 1 písmena a) sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sbírky, o soudních poplatcích, a za zastoupení. Podle § 8 odstavce 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky číslo 177/1996 Sbírky, advokátního tarifu, se za tarifní hodnotu považuje částka 3 900 Kč. Podle § 14b odstavce 1 položky 1 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby z této tarifní hodnoty částku 200 Kč, neboť se jedná o skutkově a právně obdobnou věc podanou na ustáleném vzoru, přičemž tarifní hodnota nepřesáhla 50 000 Kč. Zástupce vykonal tři úkony právní služby – převzetí věci podle § 11 odstavce 1 písmena a) advokátního tarifu, sepsání jednoduché výzvy podle § 11 odstavce 2 písmena h) advokátního tarifu a podání žaloby podle § 11 odstavce 1 písmena d) advokátního tarifu. Podle § 14b odstavce 5 písmena a) advokátního tarifu činí paušální náhrada hotových výdajů částku 100 Kč za každý úkon. Protože je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, jejíž sazba činí 21 %, byla odměna, podle § 137 odstavce 3 písmena a) občanského soudního řádu, o tuto daň v částce 189 Kč zvýšena. Náklady řízení tak celkem představují částku 1 489 Kč, která byla žalobci přiznána v plné výši.