215 C 65/2022-62 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 15. března 2022, domáhal na žalované [celé jméno žalované] zaplacení částky 21 042 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 14 993 Kč, úroků v celkové výši 2 080 Kč, nákladů v celkové výši 460 Kč, smluvních pokut v celkové výši 2 707 Kč, a také příslušných úroků, jež byly částečně kapitalizovány. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta na její účet částka 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, tuto svou povinnost však porušila. Z tohoto důvodu byl celý úvěr žalobcem zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k jeho úhradě, do dne podání žaloby však zaplatila toliko částku 15 967 Kč. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobcem nijak nevyjádřila ani neučinila žádné z jeho tvrzení sporným, a rezignovala tak na svoji obranu v této věci. 4. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal zástupce žalobce i žalovanou, kteří se jej však nezúčastnili, přičemž se oba omluvili, aniž požádali o odročení jednání. Soud tak nemohl žalobce poučit ve smyslu § 118a občanského soudního řádu o nutnosti označení důkazů k prokázání svého tvrzení o tom, že došlo k platnému uzavření smlouvy mezi ním a žalovanou, neboť takovéto poučení je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen toto poučení sdělovat účastníkovi jiným způsobem ani odročovat kvůli němu jednání ve věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, spisová značka 28 Cdo 3665/2009). Soud proto jednal proto v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 5. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobce a jeho oprávnění podnikat v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. 7. Z úvěrové smlouvy ze dne 14. února 2020, z formuláře pro standardní informace, a ze splátkového kalendáře soud prokázal, že na základě této smlouvy byl žalované poskytnut bezúčelový bezhotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na účet číslo [bankovní účet]. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splácet v 24 měsíčních splátkách po 1814 Kč měsíčně, kdy první splátka za březen 2020 obsahovala navíc poplatek za poskytnutí ve výši 660 Kč. Počínaje splátkou za měsíc listopad 2020 pak byla žalovaná povinna hradit částku 834 Kč měsíčně, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 14. února 2022 ve výši 818 Kč, přičemž úhrady měly být prováděny vždy k 14. dni v kalendářním měsíci. 8. Z úvěrové zprávy, která není datována, soud prokázal, že žalovaná měla mít jeden odmítnutý a jeden existující splátkový úvěr, na který zbývalo doplatit částku 22 124 Kč měsíčními splátkami po 885 Kč. 9. Z potvrzení o provedené platbě a z printscreenu mobilního telefonu soud prokázal, že na účet číslo [bankovní účet], který je veden na jméno [celé jméno žalované], byla dne 14. února 2020 poukázána částka 20 000 Kč. 10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo prokázáno, že žalovaná na svůj dluh za období od 14. března 2020 do 14. března 2021 celkem zaplatila částku 15 967 Kč. 11. Z výzvy ke splacení ze dne 1. srpna 2021 soud prokázal, že žalobce, v důsledku prodlení žalované s úhradou závazku, celý úvěr zesplatnil a poskytl žalované lhůtu k zaplacení do 14 dnů ode dne sepsání výzvy. 12. Z upomínek ze dne 14. června 2021, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním podacím archem, a ze dne 1. srpna 2021, soud prokázal, že žalovaná byla o zaplacení dlužné částky opakovaně upomínána. 13. Z předžalobní upomínky ze dne 10. prosince 2021, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním podacím archem, soud prokázal, že žalovaná byla opětovně vyzvána k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. 14. Žalobce ani žalovaná netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná na svůj dluh zaplatila více, než připouštěl žalobce, ani že by její závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaná požadovaný dluh neuhradila v plné výši. 15. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 16. [právnická osoba], tvrdil, že s žalovanou [celé jméno žalované] uzavřel distančním způsobem dne 14. února 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí téhož dne poskytl na její účet číslo [bankovní účet] částku 20 000 Kč Tyto finanční prostředky však žalovaná ani po opakovaných výzvách žalobce nevrátila v plném rozsahu, neboť doposud zaplatila toliko částku 15 967 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že skutečně došlo k platnému uzavření smlouvy, ať již prostřednictvím webových stránek [webová adresa] nebo mobilní aplikace kamali, neboť předmětná smlouva neobsahovala ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalované. Stejně tak nebylo možné dovodit, zda předložená smlouva skutečně odráží to, co si strany ujednaly. 17. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 18. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 6 odstavce 1 zákona číslo 145/2010 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze číslo 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. 20. Podle § 561 odstavce 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 21. Podle § 562 odstavce 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 22. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 23. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že nárok žalobce není důvodný, neboť v rámci řízení nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru mezi žalovanou a žalobcem, když předmětná smlouva neobsahovala ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalované. V rámci řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od žalobce obdržela částku 20 000 Kč, na niž žalovaná doposud zaplatila toliko částku 15 967 Kč, přičemž vzhledem k její nečinnosti měl soud za to, že žalovaná nerozporuje nárok žalobce na vrácení poskytnutých finančních prostředků. Soud tak shledal částku 4 033 Kč zcela po právu a uložil ji žalované k zaplacení žalobci. 24. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že v tomto případě je pro určení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k zaplacení žalované (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky spisové značky 32 Cdo 4179/2007 ze dne 13. ledna 2009). Jelikož žalovaná dlužnou jistinu nezaplatila, dostala se ode dne následujícím po dni splatnosti uvedené ve výzvě, tedy ode dne 10. prosince 2021, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinna zaplat