217 C 139/2022-72 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení jistiny ve výši 1 550 Kč, smluvní pokuty ve výši 633 Kč, nákladů na upomínání za odeslané upomínky ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, dále kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 6. 6. 2021 do 6. 12. 2021 ve výši 64,11 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši tak, jak dále uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalovaná čerpala jistinu ve výši 5 000 Kč, kterou se zavázala po dodatečném prodloužení splatnosti zaplatit do 5. 6. 2021, což splnila jen částečně. Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu, na náklady na upomínání a v souvislosti s pokusem o osobní upomenutí žalované. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalovaná dluh nezaplatila ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. 3. Po výzvě soudu, aby žalobkyně doložila, jakým způsobem poskytovatel úvěru před jeho poskytnutím žalované posuzoval úvěruschopnost žalované, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty, sjednaného úroku a nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Pro částečné zpětvzetí žaloby soud řízení podle § 96 odst. 1,2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) částečně zastavil usnesením ze dne 13. 9. 2022 čj.: 217 C 139/2022-65 celkem pro částku 433,65 Kč. 4. Soud ve věci podle § 115 a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) rozhodl na základě listin založených ve spise, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná k výzvě soudu přes dané poučení žádné námitky nevznesla. v souladu s poučením, které se žalované dostalo, soud proto vyšel z toho, že také souhlasí. 5. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Ze smlouvy o úvěru ze dne7. 3. 2021 [číslo] mezi [právnická osoba] a žalovanou bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] vyplatila dne 7. 3. 2021 žalované v hotovosti prostřednictvím trafiky [právnická osoba] úvěr ve výši 5 000 Kč. Převzetí hotovosti žalovaná potvrdila svým podpisem. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 12. 2021, které obsahovalo také výzvu k zaplacení dluhu bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ve výši 2 333,70 Kč věřitelem v souladu s domněnkou doby dojití zásilky dle § 573 občanského zákoníku dne 13. 12. 2021, když předchozí pravděpodobně e-mailové upomínky výzvu žalované k zaplacení dluhu neprokazují. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ve věci posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně neunesla. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek prokazují, že pohledávka původně ze smlouvy o úvěru za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím archem má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ještě před podáním žaloby. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na přijatou jistinu ve výši 5 000 Kč zaplatila žalobkyni, či jejímu právnímu předchůdci více než 3 450 Kč. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 8. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE -449/13. podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli. 12. Z rozsudku SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR- Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C -449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle. 13. V souzeném případě soud po zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] před poskytnutím úvěru řádně neposoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jejích běžných potřeb, když opak žalobkyně ani netvrdila. 1