219 C 79/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 18. 04. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě obdržel žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč. Zápůjčka byla poskytnuta v hotovosti v den uzavření příslušné smlouvy. Zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 16 259 Kč, která sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 4 901 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 6 952 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 4 406 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 10. 2019. Žalobkyně po žalovaném požaduje vrácení dlužné jistiny ve výši 11 200 Kč, když žalovaný na svůj dluh uhradil 8 800 Kč a dále požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 292, 44 Kč, kdy jde o zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z dlužné jistiny od 19. 10. 2019 do 20. 01. 2020 a zákonný úrok z prodlení z prodlení od 21. 01. 2020 do zaplacení z dlužné jistiny. Žalobkyně odvozuje svůj nárok nikoli na základě uzavřené smlouvy, ale na základě vrácení bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] tabulky umoření bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 18. 04. 2018 smlouvu, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli jistinu ve výši a poplatek v celkové výši 16 259 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 4 901 Kč, poplatku za zpracování ve výši 6 952 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč), a to v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. Ze smlouvy ani z jiných důkazů nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně ověřovala v době poskytnutí úvěru u žalovaného jeho úvěruschopnost s odbornou péčí, ostatně soudu je z jeho úřední činnosti známo, že se tak v dané době ani nedělo. Celková RPSN pak činí 129,9%. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 čj. 27 Co 143/2019-113). 8. Soud samozřejmě hodnotil věc tak, jak vyplývá z předložených listin, a to v tom směru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná nejenom z důvodu řádného neověřování úvěruschopnosti žalovaného v době poskytnutí zápůjčky, ale též z důvodu absolutně nemravné celkové RPSN (§ 588 o.z.). Koneckonců i žalobkyni je absolutní neplatnost smlouvy zřejmá, když se domáhá toliko vydání bezdůvodného obohacení a nikoli plnění přímo ze smlouvy. 9. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C -618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní. 10. Právní předchůdkyně žalobkyně však žalovanému poskytla částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný jí dosud vrátil pouze částku 8 800 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 11 200 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení vrátit. 11. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 2. 3. 2020, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně odeslala 14. 2. 2020, s tím, že žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů od jejího doručení. Poslední den lhůty tak připadal na 1. 3. 2020 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Soud tak žalobu zamítnul pouze co do úroku z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku II. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 200 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 11 200 Kč sestávající z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 11 200 Kč sestávající z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.