222 C 5/2022-20 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 4 455 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených televizních poplatků na základě zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a splnila svou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tímto jí pak vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši stanovené shora uvedeným zákonným předpisem. Jelikož však žalovaná této své povinnosti nedostála, když neuhradila v plné výši televizní poplatky za období leden 2019 až září 2021, vznikl jí tak z tohoto titulu vůči žalobci dluh v celkové výši 4 455 Kč, když výše poplatku činila 135 Kč měsíčně. Poplatek je splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Protože nebyl televizní poplatek žalovanou ani přes výzvu žalobce uhrazen včas, je žalobce oprávněn požadovat též zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Podáním ze dne 22. 12. 2021 vzal žalobce svůj návrh částečně zpět, neboť žalovaná dne 16. 12. 2021 uhradila částku 1 215 Kč, kterou žalobce započetl na jistinu. Soud tedy řízení v této části zastavil ve smyslu § 96 o.s.ř. (výrok I.). 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaná na výzvu nereagovala, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud provedl důkaz Potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpisem z evidence České pošty s.p. ze dne 23. 11. 2021, upomínkou vč. doručenky a tabulkou výpočtu úroků. Na základě obsahu uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož se žalovaná přihlásila v červenci 2005 do evidence poplatníků televizních poplatků, čímž jí vznikla povinnost hradit tento poplatek vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se stala poplatníkem. Žalovaná však tuto svou povinnost vůči žalobci řádně neplnila, když neuhradila poplatky za měsíce leden 2019 až září 2021 ve výši 135 Kč měsíčně, čímž jí z tohoto titulu vznikl dluh v celkové výši 4 455 Kč. Žalovaná dne 16. 12. 2021 částečně uhradila svůj dluh, když zaplatila žalobci částku 1 215 Kč, dluží tedy ještě částku 3 240 Kč, jejíhož zaplacení včetně zákonného úroku z prodlení se žalobce nyní po částečném zpětvzetí žaloby domáhá. 5. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Dle § 3 odst. 2 tohoto zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Ve smyslu § 5 odst. 1 citovaného zákona poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 7. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Dle § 10 tohoto zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalované jakožto fyzické osobě přihlášením do evidence poplatníků televizních poplatků vznikla zákonná povinnost hradit televizní poplatek ve stanovené výši a datu splatnosti a dále že žalovaná tuto svou povinnost vůči žalobci řádně a včas neplnila, když jí za výše uvedené období vznikl z tohoto titulu dluh v žalované výši. S ohledem na předložené listiny má tedy soud nárok žalobce za prokázaný, přičemž žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, na jejichž základě by soud měl důvod pochybovat o tvrzeních, o něž žalobce opíral svůj nárok. Vzhledem k tomu, že žalovaná částka nebyla žalobci do dnešního dne uhrazena, soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když přiznal i úrok z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaná nesplnila svou poplatkovou povinnost ve lhůtě splatnosti, čímž se dostala do prodlení s plněním. Žalobce má proto v souladu s výše citovaným § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nárok i na úrok z prodlení v zákonné výši z každé dlužné částky počínaje ode dne následujícího po dni její splatnosti až do zaplacení. Žalobce tento úrok kapitalizoval do dne podání žaloby. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 11. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., neboť žalovaná zaplatila část nároku po důvodném podání žaloby. Současně bylo prokázáno, že žalobce zaslal žalované včasnou výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. Pokud jde o konkrétní výši náhrady nákladů řízení, vycházel soud z ustanovení § 151 odst. 2 věta první in fine o.s.ř. Vzal v úvahu, že Nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12, došlo ke zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Při stanovení výše odměny za zastoupení je tak třeba aplikovat vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud tak úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, a z náhrady za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou 189 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.