222 C 94/2022-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 23 900 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] s žalovaným uzavřel dne 24. 5. 2021 smlouvu o úvěru v částce 20 000 Kč v souladu s obchodními podmínkami. Předmětná částka byla vyplacena žalovanému na účet. Žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupena žalobci. Žalobce vedle jistiny a příslušenství požaduje smluvní pokutu a náklady upomínání. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o úvěru ze dne 24. 5. 2021, ta však nebyla podepsána věřitelem ani žalovaným. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z výpisu z účtu o zaslání částky 20 000 Kč na účet vedený na jméno žalovaného bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému dne 24. 5. 2021 uvedenou částku. Z dalších předložených listin nebyly vzhledem k neprokázání uzavření smlouvy tvrzeného obsahu fakticky zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. Z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o zaplacení upomínal. Ze smlouvy o postoupení pohledávky byla zjištěna aktivní legitimace žalobce. 4. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru a sjednání smluvní pokuty, toto svoje tvrzení však neprokázal. Soud nemá z navržených důkazů za prokázané, že tomu tak bylo, že by účastníci uzavřeli smlouvu tvrzeného obsahu. Žalobce neunesl důkazní břemeno ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř., neprokázal svá tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru, když poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. se mu nedostalo pro jeho nepřítomnost u ústního jednání. Nemohlo mu tedy být plně vyhověno. 7. Protože však žalobce prokázal, že žalovanému poskytl částku 20 000 Kč a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že žalovaný se na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil. Žalobě tedy bylo co do částky 20 000 Kč a úroků z prodlení z této částky vyhověno. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., počátek prodlení byl odvozen od doručení výzvy k plnění. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta. 8. Nad rámec odůvodnění dále soud uvádí, že žalobce netvrdil, že poskytovatel úvěru posoudil uvěruschopnost spotřebitele dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i pokud by tedy uzavření smlouvy tvrzeného obsahu bylo prokázáno, smlouva by byla neplatná, a to bez nutnosti vznesení námitky spotřebitelem (§ 87 odst. 1 téhož zákona ve spojení s rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce zaznamenal v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části, neboť předmětem řízení bylo zaplacení částky 23 900 Kč, žalobce byl úspěšný pouze v částce 20 000 Kč. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 67,36 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 1 783 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 2 647 Kč), kterou tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši 1 195 Kč, náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 7 a § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (jedná se o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech) za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou 252 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.