223 C 239/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 18 418,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 24. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, inkasním poplatkem a náklady na vyhodnocení úvěru v celkové výši 12 272 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 948 Kč, celkem měl uhradit částku 27 272 Kč. První splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od podpisu smlouvy, poslední splátka byla splatná 24. 5. 2019. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl svou finanční situaci, údaje týkající se zaměstnání, příjmů a výdajů, uvedené údaje byly ověřeny skrze předložené listiny. Žalovaný však nehradil splátky úvěru řádně a včas, zaplatil právní předchůdkyni pouze částku 6 948 Kč odpovídající třem řádným splátkám, čímž porušil svůj závazek, splatnost úvěru nastala dne 24. 5. 2019 (splatnost poslední splátky, nebyl zesplatněn dříve). Z uhrazené částky byla právní předchůdkyní započtena částka 3 581,75 Kč na jistinu a částka 3 366,25 Kč na příslušenství. Žalovaný byl v prodlení se zaplacením částky 20 324 Kč tvořené dlužnou jistinou 11 418,25 Kč a dlužným příslušenstvím 8 905,75 Kč Smlouvou bylo pro případ prodlení žalovaného sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni, tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 11 418,25 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 833,28 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 3 509,94 Kč z dlužné jistiny za dobu od 25. 5. 2019 do 11. 6. 2021 (ve výši 15 % ročně), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 029,03 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 011,61 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 031,83 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč (z nesplacené jistiny za dobu od 25. 5. 2019 do 27. 1. 2021), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 281,46 Kč z dlužné jistiny za dobu od 25. 5. 2019 do 11. 6. 2021 a účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč. Žalobkyně požaduje dále z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení od 20. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný neuhradil přes upomínání kromě výše uvedených plateb ničeho. 2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, odročení nežádala. Žalovaný se k jednání, přestože byl řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24. 3. 2018 včetně přílohy – předpisu splátek spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v místě bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Úvěr byl sjednán jako neúčelový. Strany sjednaly povinnost žalovaného zaplatit právní předchůdkyni úrok 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 750 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 1 378 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 2 700 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet po 1 948 Kč měsíčně s tím, že splátky byly dohodnuty v rozmezí 14 měsíců, splatnost první splátky nastala dne 24. 4. 2018. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni celkem 27 272 Kč, z toho náklady úvěru činily 12 272 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně. Pro případ prodlení s jakoukoli splátkou bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, a dále paušální poplatky za písemné upomínky. 4. Podle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný celkem 6 948 Kč. 5. Podle předložené žádosti o úvěr datované dne 24. 3. 2018 žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], a to od 1. 4. 2008 s měsíčním příjmem 19 620 Kč, výdaje činí 12 369 Kč, přičemž se jedná o výdaje za bydlení a energie ve výši 2 000 Kč, výdaje za dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 5 920 Kč a splátky stávajících půjček ve výši 4 299 Kč, použitelný příjem tudíž činí 7 258 Kč. Žalovaný také uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, žije u rodičů, vzdělání má střední, má osobní bankovní účet. Zaměstnání včetně jeho počátku mělo být ověřeno, stejně jako příjem prostřednictvím výplatních pásek. 6. Podle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalobkyně odeslala žalovanému dne 6. 9. 2021 obyčejný dopis a 3 x ve dnech 10. 11. 2021, 22. 9. 2021 a 3. 11. 2021 vyslala na jeho adresu terénního pracovníka. 7. Z formuláře„ KIE C/3 [číslo]“ soud neučinil žádná další zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne 19. 7. 2021 včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, která je tudíž aktivně legitimována k podání žaloby. 9. Žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení výzvou ze dne 6. 9. 2021 a dále předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021 s uvedením lhůty k plnění do 1. 11. 2021, tato byla předložena včetně podacího archu, čímž bylo prokázáno její odeslání dne 20. 10. 2021. 10. Ze shora uvedených skutečností dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: žalovaný sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky v částce 15 000 Kč hotově, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Úvěr včetně sjednaných poplatků a úroku se žalovaný zavázal vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 948 Kč, což neučinil, uhradila pouze 6 948 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, která žalovaného o zaplacení marně upomínala. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) 14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není