223 C 247/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru, jejíž součástí byly úvěrové podmínky, a to po prověření úvěruschopnosti žalovaného včetně jeho příjmů, výdajů, lustrace v příslušných registrech apod. Na základě smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky pravidelnými měsíčními splátkami dle smlouvy ve výši 2,79 % z výše sjednané úvěrového rámce. První splátka byla dle smlouvy splatná po měsíci od data čerpání úvěru, a to 20. dne. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši [částka], žalobkyni uhradil pouze [částka], čímž porušil svůj závazek, proto žalobkyně využila možnost zesplatnění úvěru (sjednáno pro případ prodlení s alespoň dvěma splátkami nebo pro případ prodlení v délce více než tři měsíce). Žalobkyně takto úvěr zesplatnila ke dni [datum] s tím, že vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne. Žalovaný po zesplatnění neuhradil ničeho, přestože byl upomínán také před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplatit dlužnou jistinu [částka], náklady vymáhání [částka] a smluvní pokutu [částka] (3 x [částka]), a dále smluvní úrok ve výši 28,28 % ročně kapitalizovaný ve výši [částka] (ode dne následujícího po zesplatnění do dne sepsání žaloby, tj. od [datum] do [datum]) a od [datum] do zaplacení (ode dne následujícího po sepsání žaloby) z dlužné jistiny, a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši [částka] (od 15. dne po zesplatnění do dne sepsání žaloby) a od [datum] do zaplacení (ode dne následujícího po sepsání žaloby) z dlužné částky. Žalovaný, přestože byl o zaplacení upomínán také předžalobní upomínkou, dluh neuhradil. 2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila žalobu. Uvedla, že smlouva byla sjednána prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně (obdoba internetového bankovnictví) s elektronickým podpisem po registraci a ověření totožnosti žalovaného, který mohl smlouvu spravovat právě v rámci webového rozhraní. Žalovaný byl také povinen zadat žalobkyní zaslaný SMS kód. 3. Žalobkyně se z jednání soudu prostřednictvím právního zástupce omluvila, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). Žalovaný se k jednání dostavil a uvedl, že si nepamatuje, jak byla zkoumána jeho schopnost úvěr splácet, má dalších asi 8 úvěrů. V době sjednávání smlouvy hradil nájem za bydlení ve výši [částka]. Nyní je po dobu asi 3 měsíců zaměstnán u [právnická osoba] ESA s příjmem ve výši [částka] měsíčně, za bydlení na ubytovně hradí [částka], dále platí výživné na syna stanovené soudně na částku [částka] měsíčně. Mohl by splácet dluh po [částka] měsíčně. 4. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] včetně úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce [částka] s úrokem 28,28 % ročně, žalovaný měl úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši 2,79 % z úvěrového rámce, tj. částku [částka], vždy k 20. dni v měsíci. Pojištění nebylo smlouvou sjednáno, byla sjednána služba sms info za poplatek [částka] měsíčně včetně dalších poplatků (za výběr z bankomatu, dotaz na zůstatek účtu v bankomatu, za jednorázový odklad splátky apod.). Úvěr měl být čerpán jednorázově ve výši sjednaného úvěrového rámce na účet č. [bankovní účet] Smlouva byla podepsána kódem (dle tvrzení žalobkyně elektronickým podpisem, žalovaný v rámci své výpovědi sjednání smlouvy nezpochybnil. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly placení účelně vynaložených nákladů na upomínání, smluvní pokutu ve výši [částka] a v případě zesplatnění úvěru byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroku a pojistného, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka] dne [datum] a ve výši [částka] dne [datum] na svém bankovním účtu, uhradil žalobkyni celkem [částka] do zesplatnění dne [datum], poté již neuhradil ničeho. Tvrzení žalobkyně v žádné části nerozporoval. 5. Podle smlouvy žalobkyně před jejím sjednáním od žalovaného zjistila, že je svobodný, nevyživuje žádné dítě, má středoškolské vzdělání, žije v podnájmu, od října 2016 se živí podnikáním s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], příjem ostatních členů domácnosti činí částku [částka]. 6. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění závazku do 7 dnů, výzva mu byla odeslána dne [datum] na adresu trvalého pobytu. 7. Po právní stránce soud postupoval takto. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]) 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Z předložených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu se žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení jeho osoby na smlouvě rodným, číslem a bydlištěm. Smluvní vztah proto spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Soud však po provedeném dokazování dospěl k závěru, že tyto nesplnila, když úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru činila, ovšem omezila se pouze na zjištění pár základních údajů týkajících se osoby žalovaného a jeho příjmu. Jeho výdajovou stránku a existenci dalších závazků naopak nezkoumala vůbec. I pokud žalobkyně jisté údaje zjistila, tyto neověřila, případně soudu jejich ověření neprokázala, čímž neunesla své důkazní břemeno. Zejména měla žalobkyně ověřit formu bydlení a s tím související výdaje, příjem žalovaného a další životní náklady, případně existující závazky. Až po takto důkladném zkoumání mohla relevantně učinit závěr o schopnosti, respektive neschopnosti žalovaného úvěr splácet. 13. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a především označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a o možnost poučení se takto sama připravila. Dle ustálené judikatu