223 C 250/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 23,76 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z požadované částky od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] elektronicky prostřednictvím webových stránek předchůdkyně po registraci žalovaného uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši [částka] a dne [datum] zaslala žalobkyně na účet zprostředkovatele částku [částka]. Protože žalovaný povinnost neplnil, úvěr řádně a včas dle sjednaných podmínek nesplácel, dostal se do prodlení, a proto žalobkyně účtuje i úrok ve výši 23,76 %. Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný v celé výši ke dni [datum]. Dlužná částka tak sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] a z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka]. Žalobkyně v žalobě ničeho netvrdila ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud provedl dokazování listinou označenou jako "smlouva o úvěru [číslo] datovanou ke dni [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně se podle smlouvy měla zavázat poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka], když na účet zprostředkovatele byla právní předchůdkyní žalobkyně zaslána dne [datum] částka [částka]. 4. Z listin označených jako "smlouva o úvěru" ani z ostatních předložených důkazů navíc nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, nebyly předloženy žádné důkazy k prokázání splnění takové povinnosti stanovené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ani žalobní tvrzení v tomto směru nebyla dostatečná. Pro nepřítomnost žalobkyně jednání soudu nemohla být poučena a vyzvána k doplnění dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Ačkoli žaloba odkazuje na žádost – smlouvu o úvěru, ze které vyplývá, že žadatel je svobodný a bydlí u„ rodičů, dětí“ s příjmem [částka] měsíčně, žádné z těchto tvrzení není obsaženo v žalobě a žaloba neodkazuje na žádný důkaz, který by povinnost úvěruschopnosti osvědčit prokazoval. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně podle předložených výzev upomínala žalovaného o zaplacení, nicméně žalobkyně nedoložila důkaz o doručení předžalobní výzvy. 6. Podle smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] sjednaly strany smlouvu o postoupení pohledávek. Takto byla postoupena také pohledávka za žalovaným. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena. 7. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by uhradil více, než tvrdila žalobkyně. 8. Po právní stránce postupoval soud následovně. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby prokázala, že před tvrzeným uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a zejména důkazní ve vztahu k těmto skutečnostem tak neunesla. Zmíněné poučení se účastníku poskytuje zásadně při jednání, přičemž je na účastníkovi, zda se jednání zúčastní, v opačném případě je pak povinen nést procesní následky své neúčasti. 14. Uzavření smlouvy proto soud posoudil jako úkon neplatný, jelikož právní předchůdkyně nezkoumala u žalovaného schopnost úvěr splácet, respektive provedení takového procesu soudu žádnými listinami neprokázala, a tudíž nedostála své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, přičemž následkem je právě absolutní neplatnost právního jednání, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). 15. Bankovními výpisy a sdělením banky však bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal celkovou částku [částka], přičemž jí ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 o. z. postoupena, dosud nevrátil ničeho, to ostatně žalovaný ani v průběhu řízení netvrdil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do této částky bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat, o čemž soud rozhodl výrokem I. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po doručení žaloby. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). V tomto případě žalobkyně nedoložila, kdy výzvu vůči žalovanému doručila, proto soud vycházel až od doručení žaloby, a to dnem [datum]. Vyhodnotil tak, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení počínaje [datum]. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 65,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].