223 C 6/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi ní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem v celkové výši [částka]. Žalovaný uhradil dne [datum] částku ve výši [částka] a tato byla umořena na smluvní pokutu 0,1 % denně od [datum] do [datum] ve výši [částka], dále pak na zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a na úrok z úvěru ve výši [částka]. Za této situace žalobkyně po žalovaném požaduje zaplatit na jistinu [částka] a dále požaduje zaplatit částku [částka] za smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum]. 2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, odročení nežádala. Žalovaný se k jednání, přestože byl řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky a termín splatnosti byl sjednán ke dni [datum]. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen uhradit, tak činila [částka]. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze [částka] s tím, že žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. 4. Soud zjistil, že ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný byl přesměrován po obdržení žádosti o úvěr na dotazník týkající se finanční a majetkové situace, kde musel uvést zejména informace o zaměstnání, měsíčních příjmech a dalších existujících závazcích. Pokud klikl na tlačítko s potvrzením žádosti, považuje se žádost o úvěr za podanou a není možné dle tvrzení žalobkyně žádost nadále měnit. Žalobkyně žádný důkaz v žalobě neoznačila, uvedla pouze, že identitu žalovaného ověřila pomocí zaslání jedné koruny z účtu žalovaného na účet žalobkyně. 5. Soud dále zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě dlužné částky, k prokázání této skutečnosti založila potvrzení České pošty o tom, že výzva byla odeslána [datum]. Ve výzvě byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že dlužnou částku má povinnost zaplatit nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy. 6. Ze shora uvedených skutečností dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: žalovaný sjednal se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky v částce [částka]. Žalovaný žalobkyni zatím zaplatil [částka]. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a zejména označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nepředložila žádné listiny k prokázání vedení takového procesu, přičemž je zcela zásadní ověřit údaje týkající se bydlení, příjmů a výdajů, případně existence dalších závazků, přičemž tyto položky se zásadní měrou podílí na celkové finanční situaci osob. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného tak neunesla. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 14. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný převzal od žalobkyně částku [částka], přičemž zaplatil pouze [částka]. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by zaplatil žalobkyni více. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky [částka] bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. 15. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od [datum]. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne [datum] s určením lhůty k zaplacení do [datum]. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy ve větším rozsahu úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a jejich náhradu žalovaný ani neuplatňoval.