223 C 76/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 8 000 Kč, smluvní pokuty 4 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 120 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč (paušální náklady upomínání) a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 11. 12. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 15. 5. 2020 uzavřena u zprostředkovatele smlouva o úvěru [číslo] na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr 4 000 Kč při podpisu smlouvy, což žalovaná podpisem stvrdila. Dodatkem ze dne 20. 5. 2020 byla jistina úvěru navýšena na 8 000 Kč, kapitalizovaný úrok nebyl ani v jednom případě sjednán, úvěr byl splatný jednorázově do 14. 6. 2020. Dodatek byl mezi stranami sjednán prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku na stránkách [webová adresa] po registraci žalované a ověření její úvěruschopnosti nahlížením do příslušných registrů. Zbývající část jistiny byla žalované vyplacena na bankovní účet. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplatila, pro případ prodlení strany sjednaly povinnost žalované platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a náklady upomínání za odeslané upomínky. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 s účinností ke dni 10. 12. 2021. Žalovaná nezaplatila ničeho ani k předžalobní upomínce. Žalobkyně požaduje uhrazení dlužné jistiny 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč za dobu od 15. 6. 2020 do 28. 10. 2021 ve výši 4 000 Kč, poplatků za odeslané upomínky po 50 Kč v celkové výši 150 Kč (označeno jako kapitalizovaný úrok) a nákladů účelně vynaložených na mimosoudní vymáhání spočívající v osobní návštěvě u žalované ve výši 217 Kč. Úrok z prodlení požaduje žalobkyně v zákonné výši za dobu od 15. 6. 2020 do 8. 11. 2021 z dlužné jistiny 8 000 Kč kapitalizovaný částkou 1 120 Kč a dále od 11. 12. 2021. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání prostřednictvím právního zástupce omluvila, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 15. 5. 2020 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] zastoupenou zprostředkovatelem úvěru [právnická osoba] s tím, že právní předchůdkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč v hotovosti, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě, přičemž se mělo jednat o spotřebitelský neúčelový úvěr. Úrok nebyl smlouvou sjednán. Žalovaná se naproti tomu zavázala úvěr splatit do 30 dnů (14. 6. 2020), pro případ prodlení byla sjednána její povinnost zaplatit právní předchůdkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, poplatky za upomínky ve výši odstupňované dle pořadí upomínek a za další upomínky ve výši 50 Kč, a dále poplatek za sjednání splátkového kalendáře 300 Kč. 5. Z listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla s žalovanou dne 20. 5. 2020 k původní smlouvě o úvěru sjednat navýšení částky úvěru na 8 000 Kč s tím, že peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč měly být poskytnuty na účet č. [bankovní účet] a splatnost měla nastat 14. 6. 2020, ostatní podmínky zůstaly neměnné (včetně výše úroku a sankčních ujednání). Listina však nebyla podepsána žádným z účastníků. Pro zachování písemné formy by musela být opatřena elektronickým uznávaným podpisem, tak tomu v tomto případě nebylo, o písemnou smlouvu se tedy nejednalo. Ani jinak uzavření úvěrové smlouvy tvrzeného obsahu právě s žalovanou žalobkyně neprokázala, pouhé tvrzení o elektronicky uzavřené smlouvě po registraci žalované v systému právní předchůdkyně žalobkyně na webových stránkách [webová adresa] není dostatečným důkazem, projevem vůle žalované není ani uvedení jejích osobních údajů na předložených listinách, když k takovým údajům se kromě žalované může dostat jakákoli další osoba. 6. Z výpisu z účtu [číslo] ze dne 20. 5. 2020 bylo zjištěno, že z tohoto účtu byla dne 20. 5. 2020 převedena částka 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s označením„ dodatecna pujcka od [webová adresa] c. [číslo] N.2“. 7. Z potvrzení o provedené platbě a sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že předmětný účet, na nějž byly peněžní prostředky poskytnuty, patřil žalované, která byla také jeho jediným disponentem, přičemž byl zrušen ke dni 7. 7. 2021. Ze sdělení banky bylo dále zjištěno, že na tento účet byla dne 20. 5. 2020 připsána částka 4 000 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. 8. Z upomínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení dluhu. 9. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobkyně realizovala k vymožení pohledávky za žalovanou osobní návštěvu pracovníka u žalované dne 26. 1. 2022. 10. Aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 8. 12. 2021 mezi právní předchůdkyní jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, tato skutečnost byla žalované oznámena, jak vyplynulo z oznámení o postoupení pohledávky 11. Z předžalobní upomínky včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve lhůtě do 15. 4. 2022, zásilku žalované odeslala dne 11. 4. 2022 na adresu ze smlouvy. 12. Z dalších předložených listin (formulář„ [anonymizováno] [číslo]“, potvrzení o provedení transakce) soud neučinil skutkové závěry důležité pro rozhodnutí ve věci. 13. Z obou listin označených jako "smlouva o úvěru [číslo] ani z ostatních předložených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalované jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, nebyly předloženy žádné důkazy k prokázání splnění takové povinnosti stanovené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ani žalobní tvrzení v tomto směru nebyla dostatečná. 14. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen nařízení), vše ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání. 15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení pro účely tohoto nařízení se rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. 17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 ods