228 C 17/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 5. 8. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s.r.o. (dále jen„ právní předchůdkyně“) s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] za použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím webových stránek a SMS zpráv. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému 2 000 Kč. Žalovaný se peníze zavázal vrátit spolu se zaplacením poplatku ve výši 500 Kč do 26. 8. 2019. Nic však neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla dne 27. 9. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně nyní žádá pouze zaplacení jistiny a úroku z prodlení ve výši 10 % od 27. 8. 2019 do zaplacení. Pro případ, že by soud shledal smlouvu neplatnou, žalobkyně navrhuje, aby uložil žalovanému tuto částku zaplatit žalobkyni jako bezdůvodné obohacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. V nepodepsané smlouvě o poskytnutí zápůjčky [číslo] ze dne 5. 8. 2019 je žalovaný označen jako dlužník, [právnická osoba] s.r.o. jako administrátor a [jméno] [příjmení] jako investor. Investor se smlouvou zavázal poskytnout 2 000 Kč na účet administrátora, který se tuto částku zavázal poskytnout dlužníkovi dne 5. 8. 2019. Dlužník byl povinen ji vrátit spolu s poplatkem 500 Kč na účet administrátora do 21 dnů. Z poslední strany smlouvy je zřejmé, že projev vůle uzavřít smlouvu měl být žalovaným projeven odsouhlasením smlouvy prostřednictvím portálu administrátora. 5. Dne 5. 8. 2019 zaplatila právní předchůdkyně na bankovní účet žalovaného 2 000 Kč. 6. Dne 27. 9. 2019 byla smlouvou o postoupení pohledávky pohledávka za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně na žalobkyni. 7. Dne 24. 6. 2021 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, kterou jej vyzvala k zaplacení dluhu ze smlouvy do 7 dnů od odeslání. 8. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. 9. Podle § 1745 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. 10. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. 11. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva. Jak vyplývá z § [číslo] věty první a § 1745 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy. 14. V této souvislosti je třeba rozlišovat mezi neuzavřením smlouvy a nedodržením písemné (či jiné) formy. I smlouva, u níž zákon obligatorně vyžaduje písemnou formu (např. ta o spotřebitelském úvěru, viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), může být uzavřena (toliko) ústně, tedy i bez podpisu jednajícího (§ 561 odst. 1 občanského zákoníku) či použití technických prostředků ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Právě uvedené je pouze podmínkou dodržení („ zachování“) písemné formy. Jinak řečeno: i nepodepsaná listina může zaznamenávat obsah řádně uzavřené smlouvy, a to i kdyby právní jednání nebylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Taková smlouva pouze nebude v písemné formě. 15. Podpisy stran na smlouvě (jsou-li pravé) či právní jednání učiněné technickými prostředky podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku však mají – vedle toho, že jsou vyžadovány k dodržení písemné formy – i zásadní důkazní hodnotu při posouzení otázky uzavření smlouvy. Zpravidla totiž prokazují, že mezi stranami bylo dosaženo konsensu, tedy došlo k přijetí nabídky. 16. Rozdíl je taktéž v tom, že v důsledku neuzavření smlouvy závazek vůbec nevznikne, kdežto při nedodržení písemné formy (např. v důsledku absence podpisu) vede„ jen“ k její neplatnosti – a to navíc spíše výjimečně (viz § 582 občanského zákoníku), a v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru dokonce vůbec (viz § 104 věta druhá a § 110 zákona o spotřebitelském úvěru). Z toho plyne i odlišný právní režim bezdůvodného obohacení. Případné plnění poskytnuté jednou ze stran neuzavřené smlouvy představuje plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, zatímco u neplatné smlouvy jde o plnění na základě neplatného závazku ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. 17. V projednávané věci smlouva není žalovaným podepsána. Žalobkyně tvrdila, že byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa] a SMS zpráv (jinými slovy, že nabídku žalovaný přijal přes internet). K tomu však neoznačila žádné důkazy. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě jí měl žalovaný plnit, tíží právě žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy ke svým tvrzením o přijetí nabídky žalovaným. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně své břemeno důkazní neunesla. 18. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdkyně zaplatila žalovanému na jeho účet 2 000 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku), jímž se žalovaný na úkor právní předchůdkyně obohatil a je proto povinen je podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vydat. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla poté v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni. Žalovaný přitom netvrdil, ani v řízení nevyšlo najevo, že by dosud žalobkyni či právní předchůdkyni cokoliv vydal. 19. Splatnost pohledávky žalobkyně soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy, neboť ta vůbec nebyla uzavřena. V případech bezdůvodného obohacení se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 24. 6. 2021 do sedmi dnů od odeslání, počínaje dnem 2. 7. 2021 je tak žalovaný v prodlení. Teprve až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 20. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení. Druhým výrokem žalobu zamítl v části, kterou žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 27. 8. 2019 do 1. 7. 2021, a poté v rozdílu převyšujícím přiznaný zákonný úrok z prodlení. 21. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla (žalobkyně uspěla co do 2 125,75 Kč, žalovaný co do 392,05 Kč a celkový předmět řízení činil 2 517,80 Kč), má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšnému žalovanému, tj. na 68,86 % náhrady (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 84,43 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,57 %). Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhr