228 C 42/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 360 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % z této částky v kapitalizované výši 500,40 Kč za období od 29. 1. 2016 do 24. 6. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z této částky jdoucího od 25. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne 4. 12. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které tato společnost žalované poskytla 15 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Pohledávka z této smlouvy byla dne 24. 6. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni do té doby uhradila jen 14 640 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá toliko bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve výši rozdílu obou částek, tj. 360 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne 28. 1. 2016, neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit. 2. Žalobkyně se proti žalované dále domáhala zaplacení 7 805 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % z této částky v kapitalizované výši 2 055,95 Kč za období od 3. 4. 2016 do 24. 6. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z této částky jdoucího od 25. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne 3. 5. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které tato společnost žalované poskytla 40 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Pohledávka z této smlouvy byla dne 24. 6. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni do té doby uhradila jen 32 195 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá toliko bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve výši rozdílu obou částek, tj. 7 805 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne 2. 4. 2016, neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit. 3. Před uzavřením obou smluv zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila informace získané od žalované v zákaznické kartě a porovnala je s doklady, které si od žalované vyžádala a jsou uvedeny v části karty nazvané„ ověřené dokumenty“. Konkrétně šlo o výměr sociální podpory a nájemní/podnájemní smlouvu. Tyto listiny žalovaná pouze předložila a žalobkyně je tak nemá k dispozici. Dále si právní předchůdkyně ověřila výpisem z insolvenčního rejstříku, že proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení. 4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 5. Soud zjistil následující skutečnosti. 6. Žalovaná a [právnická osoba] [anonymizováno] podepsaly dne 3. 5. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované zápůjčku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit poplatek ve výši 41 473 Kč, vše ve 100 týdenních splátkách po 815 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po uzavření smlouvy. Částku žalovaná přijala v hotovosti při podpisu smlouvy. 7. Žalovaná před uzavřením této smlouvy vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, ve které uvedla, že žádá o zápůjčku 40 000 Kč, bydlí v nájmu, má již zápůjčku u právní předchůdkyně, má tři nezaopatřené děti a je v domácnosti na mateřské dovolené (jiná pole v rámečku„ údaje o zaměstnání“, zejména„ plný“ a„ částečný pracovní úvazek“ jsou nezaškrtnuta). Pobírá mzdu 9 100 Kč, státní podporu 10 000 Kč, má„ jiné“ příjmy 4 800 Kč a„ další“ příjmy její domácnosti činí 12 000 Kč. Výdaje má na nájem a inkaso 9 000 Kč, telefon 400 Kč, splátky zápůjček a výživné 9 000 Kč a domácnost 10 000 Kč. Žalobkyně předložila k ověření občanský průkaz, výměr podpory a nájemní smlouvu. 8. Žalovaná a [právnická osoba] [anonymizováno] podepsaly dne 4. 12. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované zápůjčku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit poplatek ve výši 12 541 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 460 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po uzavření smlouvy. Částku žalovaná přijala v hotovosti při podpisu smlouvy. 9. Žalovaná před uzavřením této smlouvy vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, ve které uvedla, že žádá o zápůjčku 15 000 Kč, bydlí v nájmu, má již zápůjčku u právní předchůdkyně, má tři nezaopatřené děti a je v domácnosti na mateřské dovolené (jiná pole v rámečku„ údaje o zaměstnání“, zejména„ plný“ a„ částečný pracovní úvazek“ jsou nezaškrtnuta). Pobírá mzdu 5 200 Kč, státní podporu 8 500 Kč, má„ jiné“ příjmy 7 500 Kč a„ další“ příjmy její domácnosti činí 17 000 Kč. Výdaje má na nájem a inkaso 8 000 Kč, telefon 500 Kč, splátky zápůjček a výživné 9 000 Kč a 4 000 Kč a na domácnost 10 000 Kč. Žalobkyně předložila k ověření občanský průkaz, výměr podpory a nájemní smlouvu. 10. Společnost [anonymizována dvě slova] obě pohledávky za žalovanou s účinností ke dni 24. 6. 2019 postoupila na žalobkyni (viz smlouva o postoupení a přílohy), o čemž žalované dne 17. 7. 2019 (viz podací lístek) zaslala oznámení ze dne 24. 6. 2019, kterým mj. žalovanou vyzvala k úhradě dluhů z obou smluv do 10 dnů od doručení. 11. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť nebyl navržen k prokázání žádné skutečnosti (a ani z něj pro tuto věc žádná skutková zjištění nemohou vyplynout), nýbrž toliko podporuje právní argumentaci žalobkyně. Smyslem dokazování je zjištění skutkového stavu, a nikoliv výklad právních předpisů, který spadá do právního posouzení věci. 12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dvě smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku s tím, že závazky vznikly vždy v okamžiku, kdy byly peníze žalované předány (tj. při podpisech smluv). Zápůjčky byly současně spotřebitelskými úvěry ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť žalovaná byla spotřebitelka (byla fyzickou osobou, která jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010). Právní předchůdkyně pak byla věřitelkou podle § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť poskytla spotřebitelské úvěry v rámci své podnikatelské činnosti. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010. 18. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 plyne povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti citované ustanovení sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku)