228 C 73/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28. 8. 2013 uzavřela [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo], na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 670 410 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem v sazbě 8,9 % ročně a platit poplatky podle sazebníku. Úvěr žalovaný čerpal dne 28. 8. 2013 tak, že zčásti 572 978 Kč byl poskytnut na splacení různých dalších úvěrů žalovaného, zčásti 1 000 Kč započten na poplatek za poskytnutí úvěru a zčásti 96 432 Kč započten na úhradu pojištění schopnosti splácet sjednané ve smlouvě o úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr a prověřením žalovaného v registrech dlužníků CCB (tj. bankovní a nebankovní registr klientských informací) a SOLUS a insolvenčním rejstříku. Poskytnutím úvěru právní předchůdkyně výrazně snížila splátkové zatížení žalovaného, které již bylo nad jeho možnosti. Poskytnutý úvěr žalovaný včas a řádně nesplácel, a proto jej právní předchůdkyně v souladu se smlouvou ke dni 11. 7. 2018 zesplatnila. Dosud žalovaný na úvěr zaplatil ve splátkách celkem 458 784,14 Kč. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši 393 999,05 Kč, úroku ve výši 34 615,67 Kč za období do zesplatnění, úroku z prodlení ve výši 5 937,01 Kč, úroku ve výši 8,9 % ročně z jistiny od 12. 7. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z jistiny od 12. 7. 2018 do zaplacení. Žalobkyně má za to, že její pohledávka není promlčená, neboť smlouva o úvěru se řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“), podle jehož § 397 je promlčecí doba čtyřletá a běží ode dne, kdy měl závazek být splněn, tj. dne zesplatnění (11. 7. 2018). I kdyby nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, měla by být žalobkyni přiznána částka odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dne 10. 7. 2021 uplynula tříletá promlčecí lhůta podle § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), neboť k zesplatnění úvěru došlo dne 11. 7. 2018. Pohledávka žalobkyně je tedy promlčena. I pokud by se úvěr řídil obchodním zákoníkem, soud by měl poskytnout ochranu slabší straně. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Dne 28. 8. 2013 podepsal žalovaný návrh [číslo] na uzavření smlouvy o [anonymizováno] půjčce mezi žalovaným a [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] V návrhu se právní předchůdkyně zavazovala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v celkové výši 670 410 Kč, a to ve třech částech: 572 978 Kč na úhradu stávajících dluhů žalovaného, 1 000 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a 96 432 Kč na úhradu pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr. Poplatek a pojištění budou podle čl. V odst. 2 uhrazeny v den čerpání z částky úvěru. Úroková sazba byla sjednána na 8,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr včetně příslušenství splatit v měsíčních splátkách po 10 753 Kč. 5. V příloze ke smlouvě o [anonymizováno] půjčce se právní předchůdkyně zavázala do 7 dnů od uzavření smlouvy zaplatit částku 572 978 Kč na konkrétní tam uvedené účty (45 000 Kč na účet žalovaného u právní předchůdkyně a zbytek částky v osmi částech na úhradu osmi jiných úvěrů žalovaného u různých společností na různých konkrétních účtech s různými variabilními symboly). 6. Dopisem ze dne 28. 8. 2013 právní předchůdkyně přijala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o [anonymizováno] půjčce. 7. Před podpisem návrhu na uzavření smlouvy o [anonymizováno] půjčce žalovaný dne 27. 8. 2013 podepsal doplnění žádosti o poskytnutí [anonymizováno] půjčky, kde mj. uvedl, že bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání a je zaměstnán na dobu neurčitou s měsíčním čistým příjmem 34 215 Kč. 8. Z výpisu z registru CCB, který si právní předchůdkyně vyžádala, plyne, že žalovaný měl celkem 12 existujících úvěrových kontraktů, z toho 5 splátkových, 2 nesplátkové a 5 karet. V registru SOLUS neměl žalovaný žádný záznam. 9. Tvrzení, že právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru žalovaného prověřila v insolvenčním rejstříku, žalobkyně neprokázala. Předložený výpis je totiž ze dne 22. 6. 2022 a žalobkyně jej tedy zjevně pořídila až dodatečně v průběhu soudního řízení. Soud žalobkyni na jednání poučil ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), o tom, že toto tvrzení nemá za prokázané, žalobkyně však žádné další důkazy neoznačila a neunesla tedy své břemeno důkazní (§ 120 odst. 1 věta první a odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Žádost žalobkyně o poskytnutí lhůty k označení důkazů soud na jednání zamítl, neboť žalobkyně byla již v předstihu před jednáním písemně vyzvána, aby důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného označila. Na jednání tedy měla být připravena a nebyl důvod jí poskytovat dodatečnou lhůtu. 10. Podle souhrnného výpisu k úvěru byl žalovaným úvěr čerpán dne 28. 8. 2013. Stav pohledávky ke dni 11. 7. 2018 byl takový, že jistina po splatnosti činila 393 999,05 Kč, běžný úrok 34 615,67 Kč a úrok z prodlení 5 397,01 Kč. 11. Ze zpráv a výpisů jednotlivých bank, na jejichž účty měly být právní předchůdkyní poskytnuty úhrady na základě smlouvy o [anonymizováno] půjčky (a její přílohy), soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. S ohledem na to, že žalovaný úspěšně uplatnil námitku promlčení, totiž již nebylo rozhodující, zda k platbám skutečně došlo, ale pouze kdy se tak mělo stát (k posouzení toho, zda je právo žalobkyně promlčeno – viz níže). V tomto směru vyšel toliko z tvrzení žalobkyně, že žalovaný čerpal úvěr dne 28. 8. 2013 (což ostatně dokládá i souhrnný výpis k úvěru, viz výše), neboť již z tohoto tvrzení plyne, že její nárok není důvodný. Jinými slovy k otázce, zda byl úvěr opravdu poskytnut (došlo ze strany právní předchůdkyně k platbám na účty uvedené v příloze ke smlouvě o [anonymizováno] půjčce), nebylo nutné provádět dokazování (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. 16 Co 95/98, 16 Co 96/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 62/2000). Z toho důvodu soud rovněž zamítl žádost žalobkyně o poskytnutí lhůty k označení důkazů k prokázání čerpání úvěru. 12. Dne 12. 7. 2018 právní předchůdkyně odeslala (viz poštovní podací archy) žalovanému na dvě adresy oznámení o okamžité splatnosti úvěru ze dne 11. 7. 2018, v němž úvěr prohlásila za splatný ke dni 11. 7. 2018 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 434 551,73 Kč do 25. 7. 2018. 13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021, která téhož dne nabyla platnosti a účinnosti (viz prohlášení o okamžiku postoupení), právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze shora uvedené smlouvy o půjčce na žalobkyni (viz příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek). 14. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 16. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 17. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 18. Podle § 387 odst. 1 obchodního zákoníku právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. 19. Podle § 388 odst. 1 obchodního zákoníku promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlče