230 C 2/2022-34 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalobkyni domáhala zaplacení částky 15 180,8 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně za období od 8.4.2020 do zaplacení, a to s odůvodněním, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba] a žalovanou byla dne 14.3.2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované na její bankovní účet úvěr 8 000 Kč. Žalovaná se výše uvedenou smlouvou zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 180 Kč. Žalovaná úvěr nehradila ani částečně. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2021, což bylo žalované oznámeno dne 20.1.2022. Žalobkyně dále požadovala po žalované zákonný úrok z prodlení, a to od 8.4.2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač k tomu byla soudem vyzvána. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz pro pochybnosti o oprávněnosti žaloby v plném rozsahu. Ústního jednání konaného dne 14.11.2022 se účastníci nezúčastnili, žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl následující dokazování. 4. Z listiny nazvané Smlouva o úvěru ze dne 18.3.2020 bylo zjištěno, že se žalobkyně téhož dne zavázala poskytnout žalované na bankovní účet spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč Smlouva byla mezi stranami sjednána distančním způsobem, za stranu žalovanou byl na místě podpisu připojen u jména žalované SMS kód. Strany si v této smlouvě sjednaly splacení úvěru včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 180,8 Kč. 5. Ze zprávy banky [právnická osoba] ze dne 29.9.2022 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu [číslo] je žalovaná. Z potvrzení o platbě vystavené [právnická osoba] ze dne 20.2.2020 bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], byla na účet [bankovní účet] zaslána částka 8 000 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2022 bylo zjištěno, že pohledávka z výše citované smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobce. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Z § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 9. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopny prokázat, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, možnost doplnit tvrzení a vznést příslušné důkazní návrhy nevyužila, své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. 11. Soud tak předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná však od právního předchůdce žalobkyně převzala částku ve výši 8 000 Kč, kterou přes výzvu žalobkyně nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je její povinností plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne zesplatnění spotřebitelského úvěru. 12. Co do zbytku žalované částky ve výši 7 180,80 Kč a jemu odpovídající části úroku z prodlení v zákonné výši byla s ohledem na výše popsanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru žaloba zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. podle zásady poměrného úspěchu ve věci. Žalobkyně z procesního hlediska se svou žalobou uspěla z větší části (žalobkyně uspěla co do 8 000 Kč, žalovaná co do 7 180 Kč), má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalované, tj. na 5,4 % náhrady. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 1 740 Kč - tj. příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., předžalobní výzva dle § 11 odst. 2 písm. d) a.t.; dále pak paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 1 285 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží i soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady tak činí 8 205, 2 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 5,4 %, tj. 443 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).