25 C 27/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 55 892,82 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou byla uzavřena Smlouvy o rychlé půjčce [číslo] dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 67 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 96 měsíčních splátkách po 1 495 Kč k 20. dni v měsíci s úrokem ve výši 19,9 % ročně. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, právní předchůdce žalobkyně [datum] dluh zesplatnil a postoupil na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovanou, byly kontrolovány interní a externí databáze, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně porovnával příjem žalované a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 55 607,82 Kč, poplatků ve výši 285 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 009,1 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 519,6 Kč, úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 55 607,82 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 55 607,82 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání dne [datum] se nedostavila. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] její akceptace ze dne [datum] včetně obchodních a produktových podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřela s žalovanou dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 67 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 96 měsíčních splátkách po 1 495 Kč spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] prohlásila veškeré své závazky ze smlouvy za splatné. 5. Z listiny označené CBL soud zjistil, že ohledně žalované nebyla nalezena negativní informace, byla hodnocena jako v pořádku. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že bylo vycházeno z žalovanou deklarovaného příjmu 22 000 Kč a při hodnocení její úvěruschopnosti došlo k porovnání jejích příjmů a výdajů, jejichž výše však uvedena nebyla. Dále bylo uvedeno, že byly hodnoceny externí úvěrové registry a kontrolován insolvenční rejstřík. Žádné přílohy přiloženy nebyly. 6. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně vyčerpala částku 67 000 Kč a uhradila částku 50 981,17 Kč, což plyne i z vyjádření samotné žalobkyně. 7. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzením úplaty a vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně. 8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. 9. Z ostatních provedených důkazů s ohledem na neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (viz níže) soud neučinil žádná další skutková zjištění. 10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 11. Podle § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právního předchůdce žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z § 87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. 18. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a o.s.ř. v tom směru, aby do konce jednání důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména ve vztahu k výdajům žalované a ne jen z informací získaných od žalované. Žalobkyně žádné nové důkazy neoznačila, své břemeno důkazní tedy neunesla. 19. Zákonodárce normoval v § 87 SpÚ podmínku uplatnění námitky neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření úvěru, přičemž soud má za to, že koncepci námitky neplatnosti je třeba neaplikovat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Ustanovení je výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru, cílem této směrnice bylo zajištění ochrany spotřebitele, zajištění rovné hospodářské soutěže mezi věřiteli a harmonizace vnitřního evropského trhu. Žádoucí výsledek směrnice vyslovil Soudní dvůr EU ve věci C [číslo], OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, kde soudní dvůr uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku (…) musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Výše uvedená úprava českého zákonodárce tedy jde přímo proti účelu rovné hospodářské soutěže na vnitřní