25 C 60/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že na základě návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [příjmení] [příjmení] [číslo] ze dne [datum] a příslušných obchodních podmínek, poskytla společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) žalované revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce až do výše [částka]. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků a zároveň platit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostála. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v souladu s obchodními podmínkami úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na [právnická osoba], a.s. a následně tato společnost žalobkyni. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši [částka], poplatky ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], smluvním úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [příjmení] [příjmení] [číslo] ze dne [datum] spolu s protokolem o převzetí kreditní karty bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dohodu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 22,56 % ročně. V dohodě je uveden příjem žalované ve výši [částka] měsíčně a ostatní splátky jiných úvěrů a leasingů [částka]. 4. Z výpisu z účtu kreditní karty bylo zjištěno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně vyčerpala částku [částka] (sečteny veškeré položky„ platby u obchodníka“) a uhradila částku [částka] (sečteny veškeré položky„ vaše platba – děkujeme“). 5. Z předžalobní výzvy k zaplacení ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím pod pohrůžkou soudního vymáhání dluhu. 6. Z dopisu adresovaného žalované bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni [datum] úvěr zesplatnila. 7. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba], a.s. uzavřenou dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba], a.s. a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba], a.s. a žalobkyní ve spojení s potvrzením úplaty, oznámením o postoupení pohledávky a vyrozuměním o postoupení pohledávky byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně. 8. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě netvrdila, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti tvrdit řádné posouzení schopnosti žalované splácet úvěr a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 9. Ostatní důkazy nebyly prováděny pro jejich nadbytečnost s ohledem na neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované. 10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření dohody (dále jen„ SpÚ“). 11. Podle § 1 věta druhá SpÚ spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Podle § 9 odst. 1 SpÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § [číslo] o. z, každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky. 15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalované jsou smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 9 SpÚ plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 SpÚ, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Jak bylo již uvedeno výše, v dané věci z žalobkyní označených důkazů neplyne skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala osobní prohlášení žalované o výši jejího příjmu, neboť soudu nebyly označeny další listiny či záznamy, které by prokazovaly, že by si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem či výdaje žalované. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní, ohledně zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr její právní předchůdkyní neunesla. Je zřejmé, že s odbornou péčí úvěruschopnost v době uzavření smlouvy neověřovala. Nadto je zřejmé, že příjem uvedený žalovanou je v takové výši, že zde může nastat pochybnost o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Z hlediska platnosti smlouvy o úvěru dané znamená, že smlouva je absolutně neplatná. 16. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, poplatcích a dalších plněních (§ [číslo] o. z.). 17. Ve vztahu k úvěru daná věc nelze posoudit ani podle ustanovení o. z. týkajících se bezdůvodného obohacení, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši [částka] a žalovaná uhradila celkem [částka], jak bylo soudem zjištěno z žalobkyní předloženého výpisu z účtu kreditní karty. Na straně právní předchůdkyně žalobkyně, popř. žalobkyně tedy nedošlo ke zmenšení aktiv, a tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalované, které dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.