123 C 1/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytla dne [datum] na jeho bankovní účet úvěr ve výši 45 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost, dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech [příjmení] a NRKI, provedla lustrace v insolvenčním rejstříku a v registru neplatných dokladů, provedla scoring. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 64,59 % ročně (nominální úroková sazba) a pojistným ve výši 264 Kč za sjednané pojištění zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 899 Kč splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce počínaje březnem 2022. Žalovaný však neplatil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyni uhradil do zesplatnění pouze čtyři splátky po 2 899 Kč. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty 998 Kč sjednané ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení 30 dnů, konkrétně se takto stalo u splátek [číslo]. Dále jí vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 000 Kč, jelikož se žalovaný se splátkami [číslo] – 6 dostal do prodlení v délce 15 dní a u každé takovéto splátky vzniká žalobkyni právo na zaplacení 200 Kč. Protože se žalovaný ocitl se splátkou [číslo] splatnou [datum] v prodlení o délce 65 dnů, byl úvěr ke dni [datum] na základě smluvních ujednání, konkrétně bodu 6.3, automaticky zesplatněn, k původní dlužné jistině úvěru se připočetly veškeré dosud nezaplacené úroky a nová jistina tak činila 51 152,64 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění neuhradil, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od [datum] do jejího zaplacení. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 53 942 Kč s úrokem z prodlení – skládá se z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 51 152,64 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 000 Kč a z pojistného ve výši 792 Kč (neuhrazeno u splátek [číslo] – 7). Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení za dobu od [datum] do [datum] (den vyhotovení žaloby) ve výši 6 802,95 Kč a úroku ve výši 64,59 % ročně z původní dlužné jistiny 44 077,87 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky 151 776 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně přílohy [číslo] dodatku [číslo] přihlášky do pojištění, podmínek pojištění, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřely prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku (sjednáno dodatkem) smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 64,59 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 899 Kč včetně sjednaného pojistného za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 264 Kč měsíčně, splatných k 22. dni v každém kalendářním měsíci. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému v celé výši vyplacen dne [datum] na bankovní účet [číslo] [bankovní účet]. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo v čl. 6 smlouvy ujednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou takovou splátku. Pro případ prodlení se splátkou o délce 15 dnů bylo v čl. 6 ujednáno právo žalobkyně na náhradu nákladů za prodlení ve výši 200 Kč za každou takovou splátku. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo v čl. 6 sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí v den zesplatnění novou jistinu úvěru, byla v čl. 6 smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do jeho zaplacení. Z karty klienta bylo zjištěno, jak a kdy žalovaný úvěr splácel, celkem uhradil žalobkyni 11 596 Kč formou čtyř splátek po 2 899 Kč. Žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni [datum] dopisem z téhož dne. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala opakovaně žalovaného o zaplacení. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu do 15 dnů od odeslání, k němuž došlo v den vyhotovení výzvy, tj. [datum]. 4. Z formuláře hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila od žalovaného, že je svobodný, vyučen, žije v pronájmu, ne ve společné domácnosti s partnerkou, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, jako zaměstnavatel je uveden on sám. Má příjmy ze zaměstnání ve výši 17 320 Kč čistého měsíčně, jiné příjmy nemá. Výdaje činí náklady na bydlení ve výši 3 384 Kč, žalobkyně dále zohlednila životní minimum 3 860 Kč. Z výpisu z účtu, kopie občanského průkazu, výpisu z nebankovního registru klientských informací a výpisu z registru [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem účtu, na který byl úvěr vyplacen. Byla ověřena jeho totožnost. V NRKI byl veden se skóre 468, což značí nejlepší segment klientů s nízkým rizikem. V registru [příjmení] nemá veden žádný záznam. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 8. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopn