125 C 6/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 24 590 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] žalovaný podepsal smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku 60 001 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 3 450 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 84,97 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena, a to kontrolou databází [příjmení] a NRKI, kontrolou insolvenčního rejstříku, kontrolou, zda doklad totožnosti žalovaného není evidován jako neplatný, žalobkyně vycházela dále z dokladů a informací od žalovaného, tj. z prohlášení žalovaného, z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný dle žalobkyně uhradil do podání žaloby celkem částku 52 818,6 Kč, naposledy uhradil částku 1 726,63 Kč dne [datum]. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to dne [datum]. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 68 713 Kč (tzv. nová jistina). V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 996 Kč (4x 249 Kč) a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 800 Kč (4x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje úrok z prodlení se zohledněním jednotlivých plnění žalovaného. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, avšak žalovaný uvedené částky neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě ani jejímu doplnění nevyjádřil, k jednání se bez omluvy se nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. 4. Z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] spolu s dodejkou, ze smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovaným a zprostředkovatelem žalobkyně dne [datum] a akceptované dne [datum] žalobkyní (dále jen„ smlouva o úvěru“), a z karty klienta, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně spolu s žalovaným uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 60 001 Kč a žalovaný se zavázal částku prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 3 450 Kč vrátit. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni zaplatit, činila 165 600 Kč, úroková sazba činila 84,97 % ročně, RPSN činila 84,97 %. 5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh uhradil 52 818,62 Kč, uvedené bylo zjištěno i z karty klienta. Soud z této skutečnosti vycházel, když ani žalovaný netvrdil a v řízení to jinak nevyšlo najevo, že by uhradil žalobkyni částku vyšší. 6. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 60 001 Kč byl žalovanému dne [datum] vyplacen na bankovní účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o úvěru, kterou stvrdil žalovaný svým podpisem, bylo zjištěno, že číslo bankovního účtu uvedené na dokladu o vyplacení úvěru je totožné s tím, které uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru. 7. Z výpisu [příjmení] bylo zjištěno, že ke dni [datum] vykazoval žalovaný příznak„ Z“ a neměl žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný ke dni [datum] dosáhl skóre 16, a nacházel se tak v kategorii klientů, jejichž smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). 8. Z prohlášení klientů bylo zjištěno, že žalovaný uvedený dokument podepsal a jeho obsahem bylo mimo jiné prohlášení, že se žalovaný nenachází v úpadku, že údaje, které žalovaný žalobkyni poskytl, jsou pravdivé a úplné, že je úvěr schopen splácet řádně a včas. 9. Z hodnocení klienta, které je opatřeno podpisem žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem 18 000 Kč, jako své výdaje uvedl částku 9 493 Kč (3 410 Kč jako životní minimum, 2 000 Kč jako výdaje na děti, 2 000 Kč jako výdaje na bydlení, 1 583 Kč na splátky jiných úvěrů žalobkyně a 500 Kč na ostatní), přičemž bydlení má u rodičů. [příjmení] zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou 8 507 Kč. Dále bylo uvedeno, že má výuční list, pracuje u zaměstnavatele [právnická osoba] a nebylo doloženo inkaso. 10. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] a jejího dodatku ze dne [datum], bylo zjištěno, že byl žalovaný zaměstnán, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z výplatních pásek za září 2016 a listopad 2016 bylo zjištěno, že v tomto roce v září činil čistý příjem žalovaného 19 065 Kč a v listopadu 18 920 Kč. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] od zaměstnavatele žalovaného byly připsány platby korespondující s těmito částkami, a to vždy v měsíci následujícím. 11. Z upomínek žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně upozorňovala žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru. 12. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila. 13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího archu bylo zjištěno, že dne [datum] odeslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě celého dluhu, a to nejpozději do 15. dne od data odeslání předžalobní výzvy. 14. Z občanského průkazu žalovaného nebyly zjištěny žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti. Soud k důkazu neprovedl vyjádření znalce k výši úrokové sazby, neboť má za to, že se jedná o právní hodnocení skutkového stavu a tento důkaz je tak nadbytečný. Stejně tak soud neprováděl předsmluvní formulář pro nadbytečnost. 15. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. 16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]) 19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu se žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji. 22. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Dle soudu však žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru učinila