21 C 22/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 178 600 Kč za účelem nákupu automobilu. Úvěr byl poskytnut dne [datum]. Při uzavření smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného ověřena prostřednictvím údajů poskytnutých žalovaným, které byly ověřeny a lustrací žalovaného v registrech. Žalovaný se zavázal úvěr společně s úrokem ve výši 17,11 % ročně splatit v 84 měsíčních splátkách po 3 661 Kč vždy k 12. dni v měsíci. Součástí celkové výše úvěru výše byl též poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 % z výše financované částky úvěru, který byl úročen jako součást jistiny. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný žalobkyni vrátil pouze částku 149 000 Kč. Dluh žalovaného sestává z nesplacené jistiny ve výši 40 600 Kč, úroků ve výši 11 129 Kč, nákladů ve výši 1 500 Kč, smluvní pokuty ze neplacení pojistného ve výši 6 500 Kč, nákladů za převoz vozidla ve výši 8 470 Kč a nákladů za prodej vozidla ve výši 6 776 Kč. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván. 2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníku bylo zjištěno, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu, na základě které se mu zavázala poskytnout úvěr ve výši 178 600 Kč za účelem financování zboží, a to [značka automobilu]. Úvěr měl být splacen v 84 měsíčních splátkách po 3 661 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 17,11 % ročně. Dále byl sjednán poplatek ve výši 3 % z výše financované částky úvěru. Předložen byl i občanský průkaz a řidičský průkaz žalovaného. 4. Z faktury č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na straně dodavatele vystupuje společnost [právnická osoba], a na straně odběratele vystupuje žalovaný. Faktura je vystavena na částku v celkové výši 173 398 Kč, a to za [značka automobilu] a doplňkové služby, se splatností dne [datum]. Z osvědčení o registraci vozidla [anonymizováno] [role v řízení], [registrační značka], bylo zjištěno, že vlastníkem vozidla je společnost [právnická osoba] dle zápisu ze dne [datum]. 5. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 173 398,06 Kč. Z přehledu úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil částku 149 000 Kč. 6. Z kupní smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní, v zastoupení [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s.r.o., na straně prodávajícího, a společností [právnická osoba], na straně kupujícího. Předmětem kupní smlouvy byl [značka automobilu] a kupní cena činila 138 000 Kč. Z protokolu o předání a převzetí předmětu smlouvy ze dne [datum], přílohy kupní smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že na straně předávajícího vystupuje [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s.r.o., a na straně přebírajícího vystupuje společnost [právnická osoba] 7. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný má měsíční plat/mzdu ve výši [částka], měsíční výdaje žalovaného měly sestávat z nájemného ve výši 500 Kč a splátky úvěrů ve výši 5 337 Kč. Z předložené listiny není patrno, že by žalobkyně jakýkoliv údaj o žalovaném ověřovala. 8. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] a dne [datum] a poštovního podacího archu vyplývá, že žalobkyně od smlouvy k [datum] odstoupila. 9. Z ostatních listin nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C -679/18). 13. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, neboť v tomto směru nebyl předložen žádný doklad. Žalobkyně se v tomto směru omezila na údaje zjištěné od žalovaného. Nepožadovala po žalovaném doložení nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Zejména však soud poukazuje na výdaje za nájemné, kdy se jedná o nereálnou výši plateb spojených s nájmem. Žalobkyně měla postupovat obezřetněji a dotazovat se na další informace, které by nízkou platbu odůvodňovaly (např. dotované bydlení, bydlení u rodinného příslušníka apod.). Ač žalobkyně tvrdila, že ověřovala příjem žalovaného, tak v tomto směru nepředložila jediný doklad. Tomuto tvrzení pak navíc odporuje i listina předložená žalobkyní, ze které vyplývá, že ověřeno nebylo nic. V tomto směru měl soud v úmyslu poučit žalobkyni při jednání (§ 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a toto poučení se tak připravila. Žalobkyně tak své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 15. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 16. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně nemá nárok na zaplacení žalované částky (či její části) z titulu bezdůvodného obohacení. Z předloženého přehledu transakcí a faktury č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 173 398,06 Kč, nikoliv částku v tvrzené výši 178 600 Kč. 17. Jelikož žalovaný od žalobkyně převzal částku 173 398 Kč, přičemž jí dosud vrátil pouze 149 000 Kč, co do částky 24 398 Kč se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tak že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 19. Při vyhlášení rozsudku došlo v důsledku chybného výpočtu dlužné částky k uvedení nesprávné výše celkové částky přiznané žalobkyni, když na místo správné částky 24 398 Kč (173 398 Kč – 149 000 Kč) byl