215 C 123/2022-51 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 14. července 2022, domáhal na žalované [celé jméno žalované] zaplacení částky 14 490 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků v celkové výši 1 070 Kč, úroků v celkové výši 1 960 Kč, nákladů v celkové výši 460 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 000 Kč, a také příslušných zákonných úroků z prodlení, jež byly částečně kapitalizovány. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta na její účet částka 10 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, tuto svou povinnost však porušila. Z tohoto důvodu byl celý úvěr žalobcem zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k jeho úhradě, do dne podání žaloby však ničeho nezaplatila. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobcem nijak nevyjádřila ani neučinila žádné z jeho tvrzení sporným, a rezignovala tak na svoji obranu v této věci. 4. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal zástupce žalobce i žalovanou, kteří se jej však nezúčastnili, přičemž zástupce žalobce se omluvil, aniž požádal o odročení jednání, a žalovaná se nedostavila bez omluvy. Soud tak nemohl žalobce poučit ve smyslu § 118a občanského soudního řádu o nutnosti označení důkazů k prokázání svého tvrzení o tom, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, neboť takovéto poučení je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen toto poučení sdělovat účastníkovi jiným způsobem ani odročovat kvůli němu jednání ve věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, spisová značka 28 Cdo 3665/2009). Soud proto jednal proto v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 5. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobce a jeho oprávnění podnikat v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. 7. Z úvěrové smlouvy ze dne 23. listopadu 2021, z formuláře pro standardní informace, a ze splátkového kalendáře soud prokázal, že na základě této smlouvy byl žalované poskytnut bezúčelový bezhotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč, a to na účet číslo [bankovní účet]. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splácet v 24 měsíčních splátkách, první ve výši 895 Kč, počínaje měsícem lednem 2022 ve výši 1 055 Kč a počínaje splátkou za měsíc srpen 2022 pak byla žalovaná povinna hradit částku 565 Kč měsíčně, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 23. listopadu 2023 ve výši 557 Kč, přičemž úhrady měly být prováděny vždy k 23. dni v kalendářním měsíci. 8. Z potvrzení o provedené platbě a z printscreenu soud prokázal, že na účet číslo [bankovní účet], který je veden na jméno [celé jméno žalované], byla dne 24. listopadu 2021 poukázána částka 10 000 Kč. 9. Z upomínek ze dne 7. února 2022 a ze dne 27. března 2022 soud prokázal, že žalovaná byla o zaplacení dlužné částky opakovaně upomínána. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 12. května 2022, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním podacím archem, soud prokázal, že žalovaná byla opětovně vyzvána k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. 11. Žalobce ani žalovaná netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná na svůj dluh cokoliv zaplatila, ani že by její závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaná předmětný dluh neuhradila v plné výši. 12. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 13. [právnická osoba], tvrdil, že s žalovanou [celé jméno žalované] uzavřel distančním způsobem dne 23. listopadu 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí dne 24. listopadu 2021 poskytl na její účet číslo [bankovní účet] částku 10 000 Kč Tyto finanční prostředky, včetně sjednaných poplatků, nákladů a smluvních pokut, však žalovaná ani po opakovaných výzvách žalobce nevrátila. V řízení však nebylo prokázáno, že skutečně došlo k platnému uzavření smlouvy, ať již prostřednictvím webových stránek [webová adresa] nebo mobilní aplikace kamali, neboť předmětná smlouva neobsahovala ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalované. 14. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 15. Podle § 6 odstavce 1 zákona číslo 145/2010 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze číslo 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. 16. Podle § 561 odstavce 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 17. Podle § 562 odstavce 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 18. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že výše specifikovaná smlouva o úvěru byla uzavřena v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož ji žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti či samostatného výkonu povolání, ale právě jako spotřebitelka. Nárok žalobce tak není důvodný, neboť předmětná smlouva neobsahovala ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalované, a stejně tak z ní neplyne žádné zabezpečení znění smlouvy proti pozdějším změnám. Prostý elektronický podpis tedy nijak nezaručuje obsah podepsané listiny v předloženém znění ani nijak neidentifikuje žalovanou jako podpisující osobu. Lze tedy shrnout, že nebyl tedy prokázán tvrzený obsah smlouvy, na níž se měl žalobce právě s žalovanou dohodnout. V rámci řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od žalobce obdržela částku 10 000 Kč, na niž žalovaná doposud ničeho nezaplatila, přičemž vzhledem k její nečinnosti měl soud za to, že žalovaná nerozporuje nárok žalobce na vrácení poskytnutých finančních prostředků. Soud tak shledal částku 10 000 Kč zcela po právu a uložil ji žalované k zaplacení žalobci. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že v tomto případě je pro určení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k zaplacení žalované (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky spisové značky 32 Cdo 4179/2007 ze dne 13. ledna 2009). Jelikož žalovaná dlužnou jistinu nezaplatila, dostala se ode dne následujícím po dni splatnosti uvedené ve výzvě, tedy ode dne 17. října 2022, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinna zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši, který byl částečně kapitalizován, tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. Ve zbytku byla žaloba z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru zamítnuta včetně požadovaného, částečně kapitalizovaného, úroku z prodlení. 21. O náhradě nákladů řízení b