215 C 136/2022-31 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 26. července 2022, domáhal na žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky 18 250 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí ve výši 3 250 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu byla bezhotovostně poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v jediné splátce ke dni 4. října 2020, svou povinnost však nesplnil. Proto byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu, do dne podání žaloby však ničeho nezaplatil. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 3. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal zástupce žalobce i žalovaného, kteří se jej však nezúčastnili, přičemž zástupce žalobce se omluvil, aniž požádal o odročení jednání, a žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud tak nemohl žalobce poučit ve smyslu § 118a občanského soudního řádu o nutnosti označení důkazů k prokázání svého tvrzení o tom, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, neboť takovéto poučení je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen toto poučení sdělovat účastníkovi jiným způsobem ani odročovat kvůli němu jednání ve věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, spisová značka 28 Cdo 3665/2009). Soud proto jednal proto v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 4. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 5. Z listiny označené jako smlouva zápůjčce ze dne 4. září 2020, která není opatřena číslem ani podpisem žalovaného, soud prokázal, že na jejím základě měla být žalovanému na bankovní účet číslo [bankovní účet] žalobcem poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do dne 4. října 2020 společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. 6. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že z účtu žalobce byla dne 4. září 2020, na účet žalovaného číslo [bankovní účet], poukázána částka 10 000 Kč. 7. [právnická osoba], ze dne 19. ledna 2023 bylo prokázáno, že majitelem účtu číslo [bankovní účet] byl žalovaný, přičemž na tento účet byla dne 4. září 2020 připsána částka 10 000 Kč. 8. Z upomínek ze dne 11. října 2020, ze dne 18. října 2020, ze dne 25. října 2020, ze dne 3. listopadu 2020 a ze dne 18. listopadu 2020, soud prokázal, že žalovaný byl o zaplacení dlužné částky upomínán. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 12. října 2021, jejíž doručení do sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem, soud prokázal, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě do tří dnů. 10. Žalobce ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný předmětný dluh neuhradil v plné výši. 11. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 12. Na základě listiny označené jako smlouva o zápůjčce ze dne 4. září 2020 byla žalobcem [právnická osoba], poskytnuta žalovanému [celé jméno žalovaného] částka 10 000 Kč, a to na jeho bankovní účet číslo [bankovní účet]. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal žalobci splatit do dne 4. října 2020, svou povinnost však porušil. Žalobce proto vyzval žalovaného k úhradě dlužné jistiny i nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty, ten však na svůj dluh ničeho nezaplatil. 13. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 14. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 15. Podle § 86 odstavce 1 zákona číslo 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odstavce 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavcem 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že výše specifikovaná smlouva o zápůjčce byla uzavřena v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, a je proto absolutně neplatná, neboť žalobce porušil svou povinnost dostatečně před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C 679/18). Žalobce sice tvrdil, že provedl určitá zkoumání ohledně úvěruschopnosti žalovaného, konkrétně si měl vyžádat informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřit na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Tato svá tvrzení však žalobce soudu nijak nedoložil a neoznačil k nim ani žádné důkazy. Lze proto uzavřít, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. V rámci řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce obdržel částku 10 000 Kč, na niž doposud ničeho nezaplatil, přičemž vzhledem k jeho nečinnosti měl soud za to, že žalovaný nerozporuje nárok žalobce na vrácení poskytnutých finančních prostředků. Soud tak shledal částku 10 000 Kč zcela po právu a uložil ji žalovanému k zaplacení žalobci. 21. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že v tomto případě je pro určení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k zaplacení žalovanému (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky spisové značky 32 Cdo 4179/2007 ze dne 13. ledna 2009). Jelikož žalovaný dlužnou jistinu nezaplatil, dostal se ode dne následujícím po dni splatnosti uvedené ve výzvě, tedy ode dne 20. října 2021, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinen zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. Ve zbytku byla žaloba z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce zam