215 C 161/2022-34 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 6. září 2022, domáhal na žalované [celé jméno žalované] zaplacení částky 23 429 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 12 494 Kč, poplatku za poskytnutí ve výši 5 400 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 3 029 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované bezhotovostně poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve třech měsíčních splátkách, svou povinnost však nesplnila. Proto byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu, do dne podání žaloby však zaplatila toliko částku 2 506 Kč. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 3. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal zástupkyni žalobce i žalovanou, které se jej však nezúčastnili, přičemž zástupkyně žalobce se omluvila, aniž požádala o odročení jednání, a žalovaná se nedostavila bez omluvy. Soud tak nemohl žalobce poučit ve smyslu § 118a občanského soudního řádu o nutnosti označení důkazů k prokázání svého tvrzení o tom, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr, neboť takovéto poučení je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen toto poučení sdělovat účastníkovi jiným způsobem ani odročovat kvůli němu jednání ve věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, spisová značka 28 Cdo 3665/2009). Soud proto jednal proto v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 4. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 5. Z listiny označené jako smlouva zápůjčce ze dne 27. ledna 2021, která není opatřena číslem ani podpisem žalované, soud prokázal, že na jejím základě měla být žalované na bankovní účet číslo [bankovní účet] žalobcem poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve třech měsíčních splátkách po 6 800 Kč, společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 400 Kč. 6. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že z účtu žalobce byla dne 27. ledna 2021, na účet žalované číslo [bankovní účet], poukázána částka 15 000 Kč. 7. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne 31. ledna 2023 bylo prokázáno, že majitelkou účtu číslo [bankovní účet] je žalovaná, přičemž na tento účet byla dne 27. ledna 2021 připsána částka 15 000 Kč. 8. Z upomínek ze dne 2. března 2021, ze dne 27. března 2021, ze dne 8. dubna 2021, ze dne 18. dubna 2021 a ze dne 5. května 2021, soud prokázal, že žalovaná byla o zaplacení dlužné částky upomínána. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 27. července 2022, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem, soud prokázal, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě do tří dnů. 10. Žalobce ani žalovaná netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná na svůj dluh zaplatila více, než připouštěl žalobce, ani že by její závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaná předmětný dluh neuhradila v plné výši. 11. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 12. Na základě listiny označené jako smlouva o zápůjčce ze dne 27. ledna 2021 byla žalobcem [právnická osoba], poskytnuta žalované [celé jméno žalované] částka 15 000 Kč, a to na její bankovní účet číslo [bankovní účet]. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala žalobci splatit ve třech měsíčních splátkách, svou povinnost však splnila pouze částečně. Žalobce proto vyzval žalovanou k úhradě dlužné jistiny i nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty, ta však na svůj dluh zaplatila toliko částku 2 506 Kč. 13. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 14. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 15. Podle § 86 odstavce 1 zákona [číslo] Sbírky, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odstavce 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavcem 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že výše specifikovaná smlouva o zápůjčce byla uzavřena v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, a je proto absolutně neplatná, neboť žalobce porušil svou povinnost dostatečně před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalované (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C 679/18). Žalobce sice tvrdil, že provedl určitá zkoumání ohledně úvěruschopnosti žalované, konkrétně si měl vyžádat informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřit na základě dokumentů vyžádaných od žalované. Tato svá tvrzení však žalobce soudu nijak nedoložil a neoznačil k nim ani žádné důkazy. Lze proto uzavřít, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. V rámci řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od žalobce obdržela částku 15 000 Kč, na niž doposud zaplatila toliko částku 2 506 Kč, přičemž vzhledem k její nečinnosti měl soud za to, že žalovaná nerozporuje nárok žalobce na vrácení poskytnutých finančních prostředků. Soud tak shledal částku 12 494 Kč zcela po právu a uložil ji žalované k zaplacení žalobci. 21. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že v tomto případě je pro určení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k zaplacení žalované (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky spisové značky 32 Cdo 4179/2007 ze dne 13. ledna 2009). Jelikož žalovaná dlužnou jistinu nezaplatila, dostala se ode dne následujícím po dni splatnosti uvedené ve výzvě, tedy ode dne 3. srpna 2022, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinna zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak uvedeno v