215 C 198/2022-47 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 4. listopadu 2022, domáhal na žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky 28 704 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 19 999 Kč, poplatků v celkové výši 3 235 Kč, úroků v celkové výši 2 940 Kč, nákladů v celkové výši 1 030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč, a také příslušných zákonných úroků z prodlení, jež byly částečně kapitalizovány. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, tuto svou povinnost však porušil. Z tohoto důvodu byl celý úvěr žalobcem zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě, do dne podání žaloby však ničeho nezaplatil. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobcem nijak nevyjádřil ani neučinil žádné z jeho tvrzení sporným, a rezignoval tak na svoji obranu v této věci. 4. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal zástupce žalobce i žalovaného, kteří se jej však nezúčastnili, přičemž zástupce žalobce se omluvil, aniž požádal o odročení jednání, a žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud tak nemohl žalobce poučit ve smyslu § 118a občanského soudního řádu o nutnosti označení důkazů k prokázání svého tvrzení o tom, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť takovéto poučení je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen toto poučení sdělovat účastníkovi jiným způsobem ani odročovat kvůli němu jednání ve věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, spisová značka 28 Cdo 3665/2009). Soud proto jednal proto v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 5. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobce a jeho oprávnění podnikat v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. 7. Z úvěrové smlouvy ze dne 11. března 2022, z formuláře pro standardní informace, a ze splátkového kalendáře soud prokázal, že na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový bezhotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na účet číslo [bankovní účet]. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v 24 měsíčních splátkách, první ve výši 1 792 Kč, počínaje měsícem květnem 2022 ve výši 1 913 Kč a počínaje splátkou za měsíc prosinec 2022 pak byl žalovaný povinen hradit částku 933 Kč měsíčně, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 11. března 2024 ve výši 917 Kč, přičemž úhrady měly být prováděny vždy k 11. dni v kalendářním měsíci. 8. Z potvrzení o provedené platbě soud prokázal, že na účet číslo [bankovní účet] byla dne 11. března 2022 poukázána částka 20 000 Kč. 9. Ze sdělení [právnická osoba], bylo prokázáno, že majitelem účtu číslo [bankovní účet], který byl již majitelem vypovězen, a jehož poslední výpis byl generován dne 31. října 2022, byl žalovaný, přičemž na tento účet byla v březnu 2022 připsána částka 20 000 Kč. 10. Z upomínek ze dne 20. června 2022 a ze dne 5. srpna 2022 soud prokázal, že žalovaný byl o zaplacení dlužné částky opakovaně upomínán. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 16. září 2022, jejíž doručení do sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím archem, soud prokázal, že žalovaný byl opětovně vyzván k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. 12. Žalobce ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný předmětný dluh neuhradil v plné výši. 13. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 14. [právnická osoba], tvrdil, že s žalovaným [jméno] [příjmení] uzavřel distančním způsobem dne 11. března 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu téhož dne poskytl na jeho účet číslo [bankovní účet] částku 20 000 Kč Tyto finanční prostředky, včetně sjednaných poplatků, nákladů a smluvních pokut, však žalovaný ani po opakovaných výzvách žalobce nevrátil. V řízení však nebylo prokázáno, že skutečně došlo k platnému uzavření smlouvy, ať již prostřednictvím webových stránek [webová adresa] nebo mobilní aplikace kamali, neboť předmětná smlouva neobsahovala ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného. 15. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 16. Podle § 6 odstavce 1 zákona číslo 145/2010 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze číslo 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. 17. Podle § 561 odstavce 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 18. Podle § 562 odstavce 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 19. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že výše specifikovaná smlouva o úvěru byla uzavřena v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož ji žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti či samostatného výkonu povolání, ale právě jako spotřebitel. Nárok žalobce tak není důvodný, neboť předmětná smlouva neobsahovala ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného, a stejně tak z ní neplyne žádné zabezpečení znění smlouvy proti pozdějším změnám. Prostý elektronický podpis tedy nijak nezaručuje obsah podepsané listiny v předloženém znění ani nijak neidentifikuje žalovaného jako podpisující osobu. Lze tedy shrnout, že nebyl tedy prokázán tvrzený obsah smlouvy, na níž se měl žalobce právě s žalovaným dohodnout. V rámci řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce obdržel částku 20 000 Kč, na niž žalovaný doposud ničeho nezaplatil, přičemž vzhledem k jeho nečinnosti měl soud za to, že žalovaný nerozporuje nárok žalobce na vrácení poskytnutých finančních prostředků. Soud tak shledal částku 20 000 Kč zcela po právu a uložil ji žalovanému k zaplacení žalobci. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že v tomto případě je pro určení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k zaplacení žalovanému (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky spisové značky 32 Cdo 4179/2007 ze dne 13. ledna 2009). Jelikož žalovaný dlužnou jistinu nezaplatil, dostal se ode dne následujícím po dni splatnosti uvedené ve výzvě, tedy ode dne 17. října 2022, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinen zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši, který byl částečně kapitalizován, tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsu