215 C 213/2022-36 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce [příjmení] [jméno] a [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 8. prosince 2022, domáhal na žalovaném [jméno] [celé jméno žalovaného] zaplacení částky 10 515,59 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 9 305,83 Kč, úroku ve výši 831,38 Kč, poplatků v celkové výši 6 195,48 Kč, a dále nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši 859,31 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi jeho právním předchůdcem [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách, svou povinnost však nesplnil. Z tohoto důvodu byl celý úvěr zesplatněn a následně došlo mezi předchůdcem a žalobcem k postoupení pohledávky, a proto žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však do dne podání žaloby zaplatil toliko částku 1 400 Kč. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 3. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal zástupce žalobce i žalovaného, kteří se jej však nezúčastnili, přičemž zástupce žalobce se omluvil, aniž požádal o odročení jednání, a žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud tak nemohl žalobce poučit ve smyslu § 118a občanského soudního řádu o nutnosti označení důkazů k prokázání svého tvrzení o tom, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, neboť takovéto poučení je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen toto poučení sdělovat účastníkovi jiným způsobem ani odročovat kvůli němu jednání ve věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, spisová značka 28 Cdo 3665/2009). Soud proto jednal proto v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 4. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 5. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobce. 6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. prosince 2019, uzavřené mezi [právnická osoba], a žalobcem, z jejího dodatku [číslo] ze dne 3. června 2022, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. července 2022, z potvrzení provedení transakce a ze seznamů pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce. 7. Z žádosti o úvěr ze dne 4. ledna 2021, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z úvěrové smlouvy [číslo] podepsané mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 5. ledna 2021 soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a každé další splátky do měsíce po datu splatnosti předcházející splátky. Žalovaný byl povinen žalobci vrátit nejen jistinu s úrokem ve výši 963 Kč, ale i dalších 7 629 Kč sestávajících z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a za inkaso plateb v hotovosti ve výši 1 800 Kč, tedy celkem částku 18 592Kč. Žalovaný deklaroval měsíční příjem ve výši 12 124 Kč, z něhož měsíčně platil za bydlení a energie částku 1 000 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady částku 2 000 Kč, za srážky ze mzdy částku 2 900 Kč a za splátky stávajících půjček částku 1 100 Kč. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. srpna 2020, jejíž doručení do sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím archem, bylo prokázáno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a byl vyzván k úhradě svého dluhu, a to ve lhůtě do 10 dnů ode dne obdržení výzvy. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 21. listopadu 2022, jejíž doručení do sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím archem, soud prokázal, že žalovaný byl opětovně vyzván k zaplacení dlužné částky. 10. Žalobce ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný předmětný dluh neuhradil v plné výši. 11. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 12. Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 5. ledna 2021, byla mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným [jméno] [příjmení] uzavřena podle § 2395 občanského zákoníku. Na jejím základě byla žalovanému při podpisu smlouvy poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč, svou povinnost však nesplnil. Proto došlo ke zesplatnění dluhu a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Následně byla pohledávka postoupena na žalobce [příjmení] [jméno] a [právnická osoba], který žalovaného opět vyzval k úhradě dlužné částky, žalovaný však na svůj dluh ničeho nezaplatil. 13. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 14. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 86 odstavce 1 zákona číslo 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odstavce 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavcem 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že výše specifikovaná smlouva o úvěru byla uzavřena v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, a je proto absolutně neplatná, neboť předchůdce žalobce porušil svou povinnost dostatečně před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C 679/18). Předchůdce žalobce sice provedl jednotlivé zkoumání ohledně úvěruschopnosti žalovaného, konkrétně tím, že nechal žalovaného vyplnit prohlášení o příjmech a výdajích, tyto zjištěné informace však nedal do potřebného kontextu skutečných výdajů žalovaného. Za situace, kdy byl čistý příjem