216 C 4/2023-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 12 388 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 388 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovanou prostřednictvím webových stránek [webová adresa] dne 17. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč. [příjmení] byla žalované vyplacena na účet č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem shodným s rodným číslem žalované. Úvěr měl být spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 166,08 Kč a úrokem ve výši 221,92 Kč splacen do 13. 3. 2020. Žalovaná tyto částky nezaplatila, pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla následně k zaplacení vyzvána výzvou ze dne 5. 12. 2022, ani přesto dluh neuhradila. 2. Právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované z veřejně dostupných registrů a dále tvrdila, že i výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. 3. Žalovaná uvedla, že nemá na zaplacení, požádala o zaplacení ve splátkách po 500 Kč měsíčně. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně i žalovaná se z jednání soudu omluvily, soud proto rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, v jejich nepřítomnosti. 5. Žalobkyně předložila soudu listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 2. 2020 podepsanou pouze právní předchůdkyní žalobkyně. Skutečnosti uvedené v této listině ohledně sjednaného úvěru odpovídají tvrzení žalobkyně. Dále byl předložen dodatek, který prodlužuje splatnost úvěru do 18. 3. 2020, také podepsaný pouze právní předchůdkyní žalobkyně. 6. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 17. 2. 2020 a zprávy společnosti [právnická osoba] ze dne 30. 1. 2023 vyžádané soudem bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované dne 17. 2. 2020 na její účet [bankovní účet], pod variabilním symbolem shodným s rodným číslem žalované, částku 9 000 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek spolu s oznámením o postoupení ze dne 5. 12. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní výzvy s dodejkou ze dne 5. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení celé částky do tří dnů. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka a právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka. Smlouva o úvěru nemá povinně písemnou formu, avšak je povinností žalobkyně prokázat svoje tvrzení ohledně podmínek úvěru. Žalobkyně předložila nepodepsanou smlouvu i dodatek, z těchto listin nebylo možno prokázat vůli žalované uzavřít smlouvu tvrzeného obsahu. Listiny předložené žalobkyní nemají dostatečnou důkazní sílu, když jejich obsahem může být cokoli, mohou být jednostranně vytvořené žalobkyní nebo její právní předchůdkyní. I pokud žalovaná na webu s nějakým zněním smlouvy a obchodních podmínek souhlasila, jejich obsah mohl být následně jakkoliv změněn. 18. Soud se dále zabýval tím, zda je smlouva o úvěru platná s ohledem na splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně na zjišťování úvěruschopnosti žalované. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103). 19. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposou