218 C 46/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 111,33 % ročně ve 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela, proto žalobkyně účtovala žalované smluvní pokuty za prodlení se splátkami i za odeslání upomínky. Následně došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Žalovaná po zesplatnění též žádnou částku neuhradila. Žalovanou částku tvoří jistina ke dni zesplatnění ve výši 30 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 19 843,95 Kč a poplatky za upomínky ve výši 900 Kč. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], dluh však neuhradila. 2. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, podáním ze dne [datum] sdělila, že úvěruschopnost žalované prověřila vyhledáváním žalované v centrální evidenci exekucí a v bankovním a nebankovním registru klientských informací (s negativními výsledky). Dále žalobkyně vycházela z informací poskytnutých přímo žalovanou, která uvedla, že je důchodkyně, bylo ověřeno, že pobírá starobní a vdovský důchod. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Protože se žalobkyně rovněž nevyjádřila, soud na základě fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání rozhodl postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne [datum] včetně smluvních podmínek a z potvrzení o provedení úhrady bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely v písemné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované převodem na její účet dne [datum] částku 30 000 Kč. Podle tvrzení žalobkyně neuhradila žalovaná ani jedinou splátku. V souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalované bylo doloženo informací ČSSZ o výši a druhu pobíraného důchodu ke dni [datum], že žalovaná pobírala [anonymizováno] důchod [anonymizováno] [role v řízení] ve výši 2 086 Kč a starobní důchod ve výši 12 585 Kč, celkem tedy 14 671 Kč měsíčně. Výsledek vyhledávání žalované v Centrální evidenci exekucí byl ke dni [datum] negativní. V registru NRKI - BRKI měla žalovaná ke dni [datum] evidovánu 1 odmítnutou žádost o osobní úvěr ve výši 40 000 Kč z [datum] a v roce 2017 ukončený kontokorentní úvěr s limitem 10 000 Kč. Výpis z účtu žalované nebyl předložen, stejně tak ani jiné doklady týkající se výdajů žalované. 5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně (viz aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 7. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů vyplývá, že žalobkyně výdaje žalované týkající se jejích základních potřeb řádně neověřovala, z judikatury však vyplývá (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), že poskytovatelé úvěrů jsou povinni údaje o úvěrových schopnostech spotřebitelů nejen shromáždit, posoudit, ale i náležitým způsobem ověřit. Z tvrzení žalobkyně nevyplývá nic o tom, jaké byly osobní poměry žalované zejména z hlediska jejích nákladů na bydlení a na živobytí. S ohledem na celkový příjem žalované kolem 15 000 Kč měsíčně (z důchodu, jiné příjmy nebyly tvrzeny ani doloženy) vzniká vážná pochybnost o schopnosti žalované řádně hradit úvěrové splátky ve výši téměř 3 000 Kč měsíčně, jestliže vedle toho měla hradit obvyklé náklady na bydlení a osobní spotřebu. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 občanského zákoníku). 8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Žalovaná nerozporovala, že od žalobkyně převzala částku 30 000 Kč, což ostatně vyplývá z dokladu o platbě žalobkyně na účet žalované. Podle tvrzení žalobkyně neuhradila žalovaná žádnou splátku. Žalovaná tudíž dosud dluží žalobkyni částku 30 000 Kč, o niž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Z této částky byl žalobkyni přiznán i úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Co do zbývajících nároků byla žaloba s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy jako nedůvodná zamítnuta. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, žalovaná byla ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak v souvislosti s tímto řízením žalované žádné náklady nevznikly. Náhrada nákladů proto nebyla přiznána žádnému z účastníků.