219 C 117/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na jeho účet úvěr, a to prostřednictvím pěti čerpání v celkové výši 33 532 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit do [datum], což nesplnil, uhradil pouze 8 377,72 Kč Smlouva byla uzavřena po registraci žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně a prověření jeho úvěruschopnosti skrze lustrace v databázích [příjmení], [anonymizována tři slova], právní předchůdkyně také porovnávala příjmy a výdaje žalovaného. Pohledávka za žalovaným v celkové výši 48 100,10 Kč, která sestává z dlužné jistiny 29 999,26 Kč, účelně vynaložených nákladů 500 Kč a úroku 17 600,84 Kč, byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný poté uhradil žalobkyni částku 1 568,28 Kč. Žalovaný byl o zaplacení upomínán také předžalobní výzvou odeslanou dne [datum]. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutých a nevrácených prostředcích. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byl řádně předvolán, nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). 3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru spolu s obchodními podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, formulářem„ [jméno] [anonymizováno] info“ a [anonymizováno] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše sjednaného limitu 80 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se naproti tomu zavázal uhradit právní předchůdkyni poskytnuté prostředky, úrok sjednaný v pevné výši 10,40 % měsíčně a sjednané poplatky dle sazebníku formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 12,50 % nesplaceného úvěru, případně ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší, se splatností vždy k 30. dni v měsíci. Poplatek za poskytnutí úvěru nebyl sjednán. Pro případ prodlení žalovaného se splácením bylo ujednáno oprávnění právní předchůdkyně požadovat mj. náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením ve výši 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky po dobu delší než 2 měsíce nebo se zaplacením více než dvou splátek bylo ujednáno oprávnění právní předchůdkyně úvěr zesplatnit. 5. Z potvrzení o provedených platbách a přehledu úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] celkovou částku 33 532 Kč, přičemž žalovaný uhradil do [datum] celkem 8 377,72 Kč. Dle sdělení žalobkyni jí poté ještě uhradil částku 1 568,28 Kč. Žalovanému byly k zaplacení vyúčtovány poplatky 2 x 250 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu do [datum]. Ke dni postoupení pohledávky tato činila žalovanou částku tak, jak je specifikována shora. 6. Ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek, dodatku [číslo] ke smlouvě, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto postupu informován. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní upomenut o zaplacení do tří dnů, přičemž výzva byla odeslána v den vyhotovení [datum]. 7. Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před poskytnutím úvěru ověřovala jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem a bydlištěm, spadá právní vztah pod úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 11. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně dostatečně netvrdila a především neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru uvedla pouze obecná a nedostačující tvrzení, že posoudila příjmy a výdaje a že žalovaného lustrovala v příslušných registrech, k prokázání tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Je třeba, aby úvěrující vždy zjistil poměry klienta komplexním a spolehlivým způsobem tak, aby mohl učinit relevantní závěr o tom, zda klient úvěruschopný je či není, a tím ochránil nejen klienta, ale také sebe a svůj majetek. 12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 13. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem 33 532 Kč, přičemž žalovaný doposud vrátil jí nebo žalobkyni celkem 9 946 Kč. Žalovaný v tomto směru neuplatnil žádnou obranu, netvrdil, že by uhradil více. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti. Takto soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 23 586 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 23 586 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. 14. Při vyhlášení rozsudku se soud dopustil zjevné chyby ve výpočtech, když opomněl od částky, která byla žalovanému poskytnuta, odečíst kromě zaplacené částky 8 377,72 Kč další platbu žalovaného ve výši 1 568,28 Kč. Jelikož soud chybu zjistil před vyhotovením a ro