219 C 167/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 44 961,81 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce, [anonymizováno] Paribas [anonymizována dvě slova], dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky do 150 000 Kč, a to prostřednictvím vydané platební karty. Žalovaný se zavázal úvěr spolu pojistným za sjednané pojištění splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z čerpané částky, nejméně 500 Kč, ideálně však ve výši 3 000 Kč, se splatností první splátky [datum] a dalších splátek k 17. dni v každém následujícím měsíci. Měsíční pojistné činilo 4,99 % z výše měsíční splátky úvěru a úrok byl sjednán ve výši 22,68 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně prověřoval před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný čerpal celkovou částku 83 139 Kč a uhradil právnímu předchůdci 58 430 Kč, poté již neuhradil ničeho. Jelikož úvěr řádně a včas nesplácel, právní předchůdce od smlouvy odstoupil a prohlásil úvěr za splatný ke dni [datum]. Pro případ prodlení se splátkou po dobu delší 30 dnů bylo ujednáno oprávnění právního předchůdce žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 8 % ze splatné splátky, smluvní pokutu za 1. vymáhání ve výši 400 Kč, smluvní pokutu za 2. a další vymáhání ve výši 800 Kč, poplatek za písemnou upomínku ve výši 100 Kč (200 Kč). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum] a o této změně byl žalovaný informován. Ke dni postoupení pohledávka činila 52 606,25 Kč a sestávala z dlužné jistiny 44 199,31 Kč, kapitalizovaného úroku 5 705,99 Kč z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum], dlužného pojistného 1 238,45 Kč, smluvní pokuty 762,50 Kč, poplatků za upomínání 700 Kč. Žalobkyně dále požaduje účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání 217 Kč (osobní návštěva u žalovaného), úrok a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, a to za období od [datum] do zaplacení, respektive u smluvního úroku od [datum] do [datum], a od [datum] do zaplacení ve snížené sazbě 15 % ročně. Úrok z prodlení v zákonné výši požaduje žalobkyně také ze smluvní pokuty od [datum] do zaplacení. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu: 4. Výpisy z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně a jejího právního předchůdce. Ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek, produktových podmínek, sazebníku poplatků, přihlášky k pojištění a potvrzujícího dopisu byla prokázána žalobní tvrzení, tedy bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] skrze zprostředkovatele smlouvu se shora uvedeným obsahem, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše rámce 30 000 Kč (maximálně 150 000 Kč). Žalovaný měl úvěr včetně poplatku za správu a vedení účtu ve výši 69 Kč měsíčně, pojistného a úroku splácet shora uvedeným způsobem, tedy pravidelnými měsíčními splátkami. Pro případ prodlení byla sjednána sankční ujednání uvedená shora. Z bilance úvěru bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr čerpal a splácel, celkem splatil 58 430 Kč, přičemž se dostal se splátkami opakovaně do prodlení. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením odstoupil od úvěrové smlouvy a ke dni [datum] jej zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností k [datum], o čemž byl žalovaný informován. Z výpisu úkonů bylo zjištěno, že žalobkyně k vymáhání pohledávky využila také osobní návštěvu u žalovaného dne [datum]. Z předžalobní výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o zaplacení do [datum]. Žalovaný byl o zaplacení do [datum] upomenut také v oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky, které bylo dle podacího archu odesláno [datum]. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh cokoli plnil, proto soud vycházel z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených listin. 5. Žalovaný při sjednávání smlouvy v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl údaje o svém bydlení, zaměstnání, příjmu a výdajích. Žalobkyně však soudu v tomto směru nepředložila žádné listiny k prokázání ověřování sdělných údajů s odbornou péčí. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle právních předpisů účinných v době tvrzeného právního jednání, tedy postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž na smlouvu je třeba hledět jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru, jelikož ji žalovaný uzavřel v postavení spotřebitele, což vyplývá zejména z jeho označení osobními údaji (rodné číslo, bydliště). 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Co se týká prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně neposkytla soudu jediný důkaz a ani neuvedla dostatečná (v podstatě žádná) tvrzení v tomto směru. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně její právní předchůdce ověřoval před uzavřením smlouvy příjmy a výdaje žalovaného, zda má dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, apod. (srov. shodně např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]). Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Na tomto se nic nezměnilo ani s účinností zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, který sice na rozdíl od zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku upřednostňuje neplatnost relativní před neplatností absolutní, ale vzhledem k absenci přímého zákonného zmocnění od zákonodárce (která je vyžadována) je třeba až do [datum] u smluv uzavíraných dle zákona č. 145/2010 Sb. vycházet ze zásady lex posterior generalis non derogat legi priori speciali, tj. že pozdější obecný zákon neruší speciální ustanovení zákona dřívějšího (shodně srov. rozhodnutí [název soudu] nejenom pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka] a [číslo jednací] a dále rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Také dle § 3016 o. z. nejsou ustanovením občanského zákoníku dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 10. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. 11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází modera