219 C 25/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému dne [datum] poskytnut na jeho účet úvěr 8 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 382,29 Kč a úrokem 236,71 Kč do [datum] Smlouva byla uzavřena po registraci žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně a prověření jeho úvěruschopnosti skrze lustrace v databázích [příjmení], [anonymizováno 5 slov]. Žalovaný neuhradil právní předchůdkyni ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne [datum], ničeho, přestože byl upomínán. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutých a nevrácených prostředcích. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byl řádně předvolán, nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). 3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo], jejíž součástí je sazebník, spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [anonymizována tři slova] a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč představující neúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaný se naproti tomu zavázal uhradit právní předchůdkyni poskytnuté prostředky, úrok sjednaný v pevné výši 236,71 Kč a poplatek za poskytnutí 3 382,29 Kč v jedné splátce do [datum]. Ve smlouvě bylo výslovně ujednáno, že žalovaný vystupuje jako spotřebitel. Pro případ prodlení žalovaného se splacením bylo ujednáno oprávnění právní předchůdkyně požadovat mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhradu účelně vynaložených vzniklých v souvislosti s prodlením. V rámci sazebníku byly ujednány poplatky za případné prodloužení splatnosti. 5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne [datum] na účet ve vlastnictví žalovaného částku 8 000 Kč, přičemž vlastnictví účtu bylo prokázáno potvrzením o provedení verifikační platby ve výši 1 Kč z účtu žalovaného dne [datum]. 6. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informován. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní upomenut o zaplacení do tří dnů. 7. Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před poskytnutím úvěru skutečně ověřovala jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem a číslem občanského průkazu, spadá právní vztah pod úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 11. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovaného lustrovala v příslušných registrech, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost. 12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 13. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 8 000 Kč, přičemž žalovaný jí ani žalobkyni dle žalobních tvrzení dosud nevrátil ničeho, to ostatně žalovaný v řízení ani sám netvrdil, neuplatnil žádnou obranu. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti. V tomto případě však žádné plnění ze strany žalovaného zjištěno nebylo, a proto soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 8 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 8 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. 14. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od [datum]. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne [datum], kdy odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalovanému dle § 573 o. z. doručena dne [datum], tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala [datum] a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větším rozsahu úspěšná,