221 C 154/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 23. 8. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 1 995 Kč počínaje od 23. 9. 2021. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně si proto podle smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, nárokuje smluvní pokutu jednorázově ve výši 499 Kč a dále po zesplatnění pohledávky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 26. 2. 2022 do 23. 8. 2022. Součet smluvních pokut ke dni podání žaloby činil 4 079 Kč. Dále žalobkyně požadovala v souvislosti s prodlením žalovaného náhradu účelně vynaložených nákladů na upomínání, které byly sjednány ve výši 450 Kč za odeslání každé jednotlivé upomínky. V daném případě byly odeslány dvě upomínky, celková požadovaná částky tedy činí 900 Kč Smluvní úrok z úvěru činí 111,33 % ročně, žalobkyně jej vyčíslila za období od 24. 8. 2021 do 25. 2. 2022 z jistiny ve výši 20 000 Kč částkou 11 040,55 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů sdělených žalovaným a lustrací žalovaného v dostupných registrech, a to zejména v centrální evidenci exekucí, centrálním registru dlužníků a insolvenčním rejstříku. 2. Podáním ze dne 20. 1. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky ve výši 1 040,55 Kč představující kapitalizovaný úrok za období od 24. 8. 2021 do 25. 2. 2022. V tomto rozsahu tak soud ve výroku I. řízení zastavil (§ 96 odst. 1, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] ze dne 23. 8. 2021, splátkového kalendáře, smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 111,33 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč, splatných 23. dne v každém kalendářním měsíci počínaje od 23. 9. 2021. Z potvrzení o provedené tuzemské platbě bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému vyplacen převodem na bankovní účet dne 25. 8. 2021. Pro případ prodlení žalovaného s jakoukoliv úhradou splátky byl v rámci smluvních podmínek, podepsaných žalovaným, sjednán poplatek za upomínku ve výši 450 Kč s tím, že v daném kalendářním měsíci může být odeslána pouze jedna upomínka. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky s tím, že maximálně může být účtována částka 2 999 Kč za rok. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. V případě zesplatnění úvěru se žalovaný zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je v prodlení. Žalovaný neuhradil ničeho. Z upomínek ze dne 28. 9. 2021 a dne 13. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 2. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. 5. Z lustrace centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 10. 8. 2021 neměl v této evidenci žádný záznam. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 8. 2021 ve spojení s výplatním dokladem bylo zjištěno, že žalovaný k tomuto datu pobíral invalidní důchod třetího stupně ve výši 14 078 Kč měsíčně. Z úvěrové zprávy z registrů NRKI a BRKI ze dne 23. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný již splácí úvěr se zbývající dlužnou částkou ve výši 319 788 Kč s tím, že mu bylo odmítnuto poskytnutí 14 úvěrů. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 9. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně zjišťovala a ověřovala výdaje žalovaného. Žalobkyně se spokojila pouze s údaji o příjmech žalovaného zjištěnými z potvrzení [obec] správy sociálního zabezpečení. Žalobkyně nepožadovala po žalovaném doložení výdajů, a to zejména nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal nejméně jeden jiný úvěr, který byl povinen splácet, žalobkyně neučinila žádné zjištění, jaké je jeho celkové úvěrové zatížení a jaká je tedy jeho reálná schopnost své závazky řádně splácet. 11. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o tom, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr tak nebylo v řízení prokázáno. 12. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako celek absolutně neplatnou. 13. Žalovaný však od žalobkyně převzal na základě smlouvy o úvěru částku ve výši 20 000 Kč, přičemž dosud jí neuhradil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 20 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, n