223 C 222/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 31 752 Kč tvořené dlužnou jistinou, smluvní pokutou za prodlení, poplatkem za poskytnutí zápůjčky a náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky z titulu smlouvy o zápůjčce. Svůj nárok odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 11. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit zápůjčku do 8. 12. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 5 312 Kč, pro případ prodlení strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku, celkem jich bylo žalovanému odesláno pět. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa], přičemž zadaný PIN kód je dle žalobkyně prostým elektronickým podpisem, po ověření úvěruschopnosti žalovaného skrze posouzení jím sdělených údajů týkajících se rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrů porovnaných s předloženými doklady, případně lustrací jeho osoby v příslušných databázích. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho ani k předžalobní upomínce. Smluvní pokutu žalobkyně požaduje z dlužné jistiny za období od 9. 12. 2021 do 27. 10. 2022 ve výši 6 440 Kč. 2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, odročení nežádala. Soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný při jednání uvedl, že od žalobkyně si půjčoval opakovaně, cca čtyřikrát, přičemž půjčky splácel, avšak poté začal studovat vysokou školu a dostal se do finančních problémů. Žalobkyně k žádosti o zápůjčku požadovala pouze kopii občanského průkazu a výpis z účtu za dva až tři měsíce, k výdajům představujícím nájemné 8 000 Kč, stravné 2 000 Kč a splátky dluhů 4 500 Kč žádné doklady nepožadovala. Žalovaný v té době měl příjem kolem 20 000 Kč měsíčně, jeho stávající příjem je asi 15 000 Kč měsíčně má z brigád, za podnájem platí 5 000 Kč. Aktuálně dluží na školném asi 120 000 Kč, na dalších půjčkách asi 60 000 Kč. Dluh žalobkyně uznává a mohl by jej splácet po 2 000 Kč měsíčně. 3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ve znění dodatku včetně všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným sjednala dohodu, na základě které se zavázala mu poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč jakožto bezúčelovou zápůjčku. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s poplatkem 5 312 Kč do 8. 12. 2021. Úrok nebyl sjednán. Pro případ prodlení žalovaného s jakýmkoli plněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnost uhradit účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku. Z potvrzení o platbě včetně sdělení banky bylo zjištěno, že žalobkyně ve dnech 8. 11. 2021, 15. 11. 2021 a 18. 11. 2021 vyplatila žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet], k němuž měl dispoziční oprávnění pouze žalovaný, celkovou částku 20 000 Kč. Soud se nezabýval otázkou, zda byla smlouva žalovaným řádně podepsána a tedy zda tímto jeho jednáním došlo k uzavření smlouvy. Smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem, a je tedy uzavřena faktickým předáním předmětu zápůjčky, v tomto případě převedením prostředků na účet žalovaného. Soud proto dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 5. Z upomínek ze dne 15. 12. 2021, 22. 12. 2021, 29. 12. 2021, 7. 1. 2022 a 22. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení. K upomínkám nebyl předložen doklad o odeslání či doručení. 6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dluhu do tří dnů, zásilku mu odeslala 3. 10. 2022. 7. Ze smlouvy ani z dalších předložených listin (všeobecné obchodní podmínky) nebylo zjištěno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, k tomuto neuvedla téměř ničeho ani v žalobních tvrzeních a nepředložila žádné listiny. 8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 11. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své zákonné povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Dle jeho tvrzení si vyžádala pouze kopii občanského průkazu k ověření totožnosti a výpisy z účtu k potvrzení příjmu, naopak výdaje neověřovala žádným způsobem, tuto skutečnost ani detailněji netvrdila, všeobecné konstatování o tom, že žalobkyně poměry zkoumala a ověřila vyžádanými dokumenty není dostatečné. 14. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (zápůjčku). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 15. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 16. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku 20 000 Kč a nezaplatil žalobkyni ničeho, jak bylo prokázáno potvrzeními o platbách včetně sdělení banky a účastnickou výpovědí žalovaného. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do této částky a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. 17. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 10. 10. 2022. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení ro