223 C 29/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 23 011 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 12. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla na účet peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit zápůjčku do 15. 1. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 2 831 Kč. Žalovaný svému závazku nedostál, žalobkyni neuhradil ničeho. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa], přičemž zadaný PIN kód je dle žalobkyně prostým elektronickým podpisem, po ověření úvěruschopnosti žalovaného skrze posouzení sdělených údajů týkajících se rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrů porovnaných s předloženými doklady, případně lustrací jeho osoby v příslušných databázích. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení také předžalobní upomínkou. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny 13 000 Kč, dlužného poplatku 2 831 Kč, nákladů za odeslané upomínky v celkové výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč) a smluvní pokuty ve výši 4 680 Kč za období od 16. 1. 2022 do 11. 1. 2023, přičemž tato byla sjednána ve výši 0,1 % denně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, stejně jako žalobkyně. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu. 4. Ze smlouvy o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným sjednali dohodu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na účet peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč jakožto bezúčelovou zápůjčku. Žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s poplatkem 2 831 Kč do 15. 1. 2022. Úrok nebyl sjednán. Pro případ prodlení žalovaného s jakýmkoli plněním bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhradu účelně vynaložených nákladů na upomínání ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně včetně sdělení banky bylo zjištěno, že žalobkyně dne 16. 12. 2021 vyplatila žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet], k němuž měl v rozhodném období dispoziční oprávnění pouze žalovaný, částku 13 000 Kč. Soud se nezabýval otázkou, zda byla smlouva žalovaným řádně podepsána a tedy zda tímto jeho jednáním došlo k uzavření smlouvy. Smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem, a je tedy uzavřena faktickým předáním předmětu zápůjčky, v tomto případě převedením prostředků na účet žalovaného. Soud proto dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 5. Z upomínek ze dne 22. 1. 2022, 29. 1. 2022, 5. 2. 2022, 14. 2. 2022 a 1. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení. K upomínkám nebyl předložen doklad o odeslání či doručení. 6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dluhu do tří dnů, zásilku mu odeslala 15. 11. 2022. 7. Ze smlouvy ani z dalších předložených listin (všeobecné obchodní podmínky) nebylo zjištěno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, k tomuto neuvedla téměř ničeho ani v žalobních tvrzeních a nepředložila v tomto směru ani žádné listiny. 8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). 11. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své zákonné povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalovaného. Všeobecné konstatování o tom, že žalobkyně poměry zkoumala a ověřila vyžádanými doklady, není dostatečné. 14. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (zápůjčku). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Podle ustálené judikatury soud není povinen jednání za účelem poskytnutí poučení odročovat či jej poskytovat jiným způsobem, naopak je odpovědností žalobkyně, zda se jednání zúčastní, v opačném případě musí nést procesní následky své neúčasti. 15. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 16. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku 13 000 Kč a nezaplatil žalobkyni ničeho. Poskytnutí peněz bylo prokázáno jednak výpisem z účtu žalobkyně, a dále sdělením banky o předmětném účtu a platbě. Žalovaný v řízení netvrdil, že by žalobkyni jakékoli částky uhradil, neuplatnil v tomto směru žádnou obranu, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradil ničeho. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do této částky a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 13 000 Kč, žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. 17. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 24. 11. 2022. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 15. 11. 2022, kdy odeslala žalovanému předžalobní upomínku, s určením lhůty k plnění do tří dnů, ve smyslu § 573 o. z. byla zásilka žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 18. 11. 2022 a splatnost nastala 23. 11. 2022 (třetí pracovní den po doručení)