223 C 33/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru s tím, že na základě smlouvy uzavřené dne [datum] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18 814 Kč formou týdenních splátek po 697 Kč se splatností první splátky do [datum] a následujících splátek vždy do sedmi dnů. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to lustracemi v databázi neplatných dokladů a rodných čísel, v insolvenčním rejstříku, ověřila telefonicky zaměstnání, platební historii žalovaného u žalobkyně, vyhodnotila finanční situaci dle údajů získaných od žalovaného a jeho lokality, a na základě předložených dokumentů. Žalovaný uhradil celkem 22 000 Kč, které byly započteny na jednotlivé nároky dle smluvních podmínek. Pro případ prodlení s placením sjednaly strany zesplatnění úvěru ke splatnosti nejbližší splátky, žalovaný splácel nepravidelně, žalobkyně však považovala za datum splatnosti úvěru pozdější datum, a to [datum]. Zákonný úrok z prodlení tak požadovala z dlužné částky až ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karty klienty bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobkyní písemnou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 23 000 Kč představující hotovostní, bezúčelový úvěr, žalovaný se naproti tomu zavázal splatit úvěr včetně souhrnného poplatku 18 814 Kč, který se skládá z úroku 4 554 Kč, poplatku za zpracování a doručení 6 900 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 7 360 Kč, formou 60 týdenních hotovostních splátek po 696,90 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala [datum] Celkem měl žalovaný uhradit žalobkyni 41 814 Kč. Poskytnutí peněžních prostředků ve sjednané výši v hotovosti stvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byly sjednány sankce (účelně vynaložené náklady, smluvní pokuta). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný před uzavřením smlouvy ke své osobě uvedl, že je rozvedený, má základní vzdělání, žije v nájmu, vlastní automobil, nevlastní nemovitost, nebyl trestně stíhán, u žalobkyně již měl úvěr. Je v invalidním důchodu a zároveň pracuje na plný úvazek, pobírá měsíčně čistý příjem 11 045 Kč (důchod) a 16 501 Kč (mzda). Výdaje jsou tvořeny náklady na bydlení 4 420 Kč, životním minimem 4 410 Kč a dalšími náklady 1 500 Kč. Jiné pravidelné výdaje domácnosti činí 10 000 Kč, disponibilní zůstatek žalovaného byl tudíž zjištěn ve výši 7 216 Kč. Závazky nebyly specifikovány. K úvěruschopnosti žalobkyně žádné další listiny nepředložila. 5. Z přehledu úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 22 000 Kč, k zaplacení je vedena částka 19 814 Kč. Klientem žalobkyně je od [datum]. 6. Z předžalobní upomínky včetně dokladu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dluhu do 14 dnů od doručení upomínky, tuto mu odeslala [datum]. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru ([číslo] Sb.), a to ve znění účinném v době právního jednání. 13. Co se týká schopnosti úvěr splácet, žalobkyně si od žalovaného sice vyžádala poměrně velké množství informací týkající se jeho osoby, životních poměrů, příjmů a výdajů, avšak soudu neprokázala, že tyto údaje také prostřednictvím předložených listin či nahlížení do příslušných databází ověřila. V takovém případě pak soud nemůže dojít k závěru, že žalobkyně postupovala v souladu se shora citovanými ustanoveními a s odbornou péčí schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet ověřila. K tomu soud dodává, že nepochybně nelze vycházet pouze ze spotřebitelem tvrzených údajů, je na úvěrujícím, aby získal spolehlivé a komplexní údaje, z nichž může zodpovědně vyvodit relevantní závěr o schopnosti či neschopnosti klienta úvěr splácet, když tímto postupem chrání také sebe a svůj majetek a předchází soudnímu či exekučnímu vymáhání svých pohledávek. Spolehlivost údajů je pak založena zejména jejich ověřením, které žalobkyně neprokázala a své procesní důkazní břemeno tak neunesla. 14. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 15. Jelikož ze strany žalobkyně došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). 16. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihu