224 C 211/2022-59 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela se žalovaným dne 27. 1. 2020 smlouvu [číslo] s produktovým názvem [anonymizována čtyři slova] [číslo], nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 15 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 14 210 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem splácet v 65 týdenních splátkách po 450 Kč, poslední splátka pak činila 410 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem částku ve výši 5 500 Kč. Dne 28. 1. 2022 došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky. Současně s tímto oznámením byla žalovanému zaslána výzva k okamžitému splacení dluhu. Žalovaný však neuhradil ničeho. Žalovaná částka 33 710 Kč je tvořena dlužnou jistinou ve výši 11 759,83 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 11 950,17 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 7 500 Kč, sankčními poplatky ve výši 2 500 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 106, 40 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% z částky 11 759,83 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok 56% ročně z částky 11 759,83 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně podala svůj návrh na vydání elektronickému platebnímu rozkazu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, ten pak vydal usnesení, kterým vyslovil svoji nepříslušnost a věc postoupil ke zdejšímu soudu. 3. Na základě výzvy soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných z databází či registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR, CEE a ostatních databází, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný) a z informací získaných od žalovaného, tyto porovnala se statistickými a demografickými údaji, využila tzv. skóringový model. Dále posoudila finanční situaci žalovaného skrze zjištěný příjem jeho a zároveň celé domácnosti, výdaje a další závazky. Žalobkyně dále odkázala na řadu soudních rozhodnutí. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalobkyně se k jednání dostavila, k věci uvedla, že trvá na svém návrhu a vyjádření a dále uvedla, že v mezidobí nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. 5. Žalobkyni bylo při jednání poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a důkazy stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to do konce skončení jednání. Žalobkyně k tomu uvedla, že odkazuje na své písemné vyjádření, které zaslala k výzvě soudu. Dále po poučení dle § 118b a § 119 a o. s. ř. uvedla, že nemá další tvrzení ani návrhy na doplnění dokazování. 6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí ve spoluvlastnickém bydlení, má středoškolské vzdělání a pobírá invalidní důchod. Bylo předloženo potvrzení o příjmu a výměr důchodu. Čistý příjem činil 8 103 Kč a odhadované měsíční výdaje činily 3 500 Kč. Žadatel měl zápůjčku u jiné společnosti, vlastnil bankovní účet, kreditní kartu neměl. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 1. 2020 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli jistinu ve výši 15 000 Kč a poplatek ve výši 14 210 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 5 917 Kč a z poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 8 293 Kč), a to v 65 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 410 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, činila 29 210 Kč. Úroková sazba činila 56 % ročně. 8. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 3 splátky (28. 1. 2020 splátku ve výši 1 500 Kč, 24. 2. 2020 splátku ve výši 2 000 Kč a 27. 3. 2020 splátku ve výši 2 000 Kč) a to v celkové výši 5 500 Kč. 9. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 včetně potvrzení podání bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k plnění a upozorněn na skutečnost, že pokud dlužná částka nebude zaplacena do 17. 3. 2022 stane se dluh tímto dnem splatným. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 včetně potvrzení podání bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 11. 2. 2022, byl žalovaný současně vyzván k zaplacení dlužné částky, a to do deseti dnů od doručení výzvy. 11. Z předžalobní upomínky včetně potvrzení podání bylo zjištěno, že žalovaný byl výzvou ze dne 20. 5. 2022 naposledy vyzván k zaplacení dlužné částky, a to do 7 dnů od datace výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 24. 5. 2022. 12. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Úvěr včetně úroku a poplatků se zavázal zaplatit formou 65 týdenních splátek po 450 Kč (poslední činila 410 Kč), což neučinil, dle tvrzení žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, a předložených tabulek úvěru uhradil pouze 5 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení, stejně jako žalobkyně. 13. Po právní stránce postupoval soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. právních předpisů účinných v době tvrzeného právního jednání. 14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). 17. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Co se týká úvěruschopnosti, žalobkyně tvrdila, že ta byla u osoby žalovaného zkoumána dostatečně shora uvedeným způsobem na základě zjištěných údajů týkajících se mimo j