224 C 307/2022-41 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 73 431,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 7. 2022 do zaplacení, svoji žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 1. 3. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] dle níž mu poskytla částku 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit do 1. 3. 2025, smluvní úrok činil 13 431,68 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani poplatek žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně navrhovala, pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, aby byl nárok v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně převedl částku 60 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo] výpisu z účtu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 3. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč a to na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně úvěr ve 36 měsíčních splátkách po 3 435,70 Kč, celková výše úvěru činila 123 685,20 Kč. Úroková sazba činila 55,04%, RPSN činila 71,30%. 4. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 5. 1. 2023 bylo zjištěno, že vlastníkem a disponentem předmětného účtu byl ke dni 2. 3. 2022 žalovaný, zároveň byl potvrzen převod peněz v uvedené výši. 5. Z upomínek ze dne 2. 5. 2022, 1. 6. 2022 a 2. 7. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně opakovaně vyzýval žalovaného, aby uhradil svůj dluh. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tom informován. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 8. 2022 a podacího lístku vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení a to do tří dnů. 8. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat uvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den do odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý den po odeslání. 15. Žalovaný od právního předchůdce žalobkyně převzal částku ve výši 60 000 Kč, přičemž mu ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka dle § 1879 o.z. postoupena, dosud nevrátil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 60 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 22. 8. 2022, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 15. 8. 2022, ve smyslu § 573 o.z. ji doručila žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. 18. 8. 2022, a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů. Splatnost proto nastala 21. 8. 2022 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení. 16. S ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do zbytku zamítnuta, což odráží výrok II. rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 366,14 Kč, přičemž tato částka představuje 63,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 672 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 431,68 Kč sestávající z částky 4 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 060 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 080 Kč ve výši 2 746,80 Kč.