224 C 321/2022-68 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 15. 3. 2021 uzavřela s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] který byl splatný v měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činila 300 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 13 950 Kč a to na bankovní účet žalovaného, který žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný vedle vrácení jistiny měl zaplatit i poplatek za čerpání ve výši 2 790 Kč (20 % z čerpané jistiny úvěru) a úrok z dlužné částky ve výši 20% měsíčně. Při porušení povinností byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalovaný zaplatil žalobkyni pouze částečné úhrady v celkové výši 23 971 Kč, ty byly zaúčtovány v následujícím pořadí: příslušenství, poplatky na čerpání úvěru a smluvní pokuty v pořadí tak, jak docházelo k čerpání jednotlivých částí jistiny a ve zbytku i částečně na jistinu. V případě, že by žalovaný byl v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce, bylo ve smlouvě sjednané, že se bez dalšího stává dluh splatným a žalobkyně je oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, proto je od 1. 7. 2022 v prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 23 600 Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky, žalovaný však ničeho neuhradil. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svoji žalobu tak, že uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že nahlédla do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí a katastru nemovitostí. Dále byla úvěruschopnost žalovaného posuzována dle údajů v žádosti. Žalovaný uvedl, že má čistý příjem 25 500 Kč a náklady na obživu 2 000 Kč. Výši příjmu si žalobkyně ověřila z výplatní pásky. Skutečné výdaje žalovaného ověřila žalobkyně s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta (12 500 Kč). Z výplatní pásky byl žalovanému strháván nájem za ubytování 3 600 Kč a srážka za stravování 3 100 Kč. Žalovaný uvedl výši svých nákladů 2 000 Kč, proto žalobkyně počítala se statistickou částkou 12 500 Kč, k této částce pak byly připočítány náklady na pravidelné splátky ve výši 1 200 Kč. Dále pak žalobkyně odečetla výši deklarovaných výdajů od výše dosažených příjmů a zjistila, že žalovanému zůstane k dispozici alespoň dalších 16 049 Kč na živobytí. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně. Podle předložené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 15. 3. 2021 ve spojení s výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena distančním způsobem smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu až 50 000 Kč, žalobkyně poskytla žalovanému celkem 13 950 Kč a to na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr a v rámci toho vyplnil své identifikační údaje, poskytl své číslo účtu a kopii dokladu totožnosti, vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v minimálních splátkách označených ve smlouvě (dle čl. 4 smlouvy ve výši minimálně 1/5 z celkové dlužné částky, nejméně 300 Kč vždy do konce kalendářního měsíce počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k čerpání) spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru (čl. 5 smlouvy) a úrokem 20% měsíčně (čl. 6 smlouvy), RPSN je uvedena 519% (čl. 9 smlouvy). Z čl. 6 smlouvy bylo shledáno, že pro případ prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části, je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Smluvní pokuta se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Z čl. 6 smlouvy soud doložil ujednání stran o splatnosti celého úvěru v případě prodlení se splácením po dobu delší než 2 měsíce. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků byla prokázána výpisem z účtu žalobkyně, je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě s žalovaným nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy elektronicky. Výpisy k revolvingovému úvěru bylo zjištěno, že ke dni 12. 9 2022 dlužil žalovaný celkem částku 23 600 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 10. 2022 v návaznosti na poštovní podací arch bylo doloženo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení ještě před podáním žaloby. 5. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 15. 3. 2021 prostřednictvím e-mailu smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši limitu 50 000 Kč. Skutečně žalobkyně žalovanému vyplatila na účet žalované celkovou částku ve výši 13 950 Kč a žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně 23 971 Kč, jiná platba z jeho strany prokázána nebyla. 6. Po právní stránce soud věc posoudil zejména v souladu s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující žalobkyní jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovaným, tj. žalovaným jakožto spotřebitelem - § 1810 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Citované ustanovení stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 7. Dále soud vyšel z § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 8. Dle odst. 2 cit. ust. obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, která je nižší, než odpovídá informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, snižuje se celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídala zápůjční úrokové sazbě uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, která je nižší, než odpovídá informaci o zápůjční úrokové sazbě, snižuje se zápůjční úroková sazba tak, aby odpovídala celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. 9. Dle odst. 3 cit. ust. obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o roční procentní sazbě nákladů, která je nižší, než odpovídá skutečnosti, snižuje se zápůjční úroková sazba a celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídaly roční procentní sazbě nákladů uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. 10. Dle odst. 5 cit. ust. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem písemnou informaci o a) některém právu věřitele vůči spotřebiteli nebo o podmínkách, za kterých může věřitel toto právo uplatnit, platí, že věřitel toto právo nemá, b) některé povinnosti spotřebitele vůči věřiteli nebo o podmínkách, za kterých je spotřebitel povinen tuto povinnost s