225 C 104/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky ve výši 15 590,08 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla uzavřena dne 2. 12. 2019 smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti 15 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč zahrnující úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 27 888 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil zcela, uhradil pouze částku 5 976 Kč, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 22. 12. 2021. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 12 001,6 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 918,74 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 5 775 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 095,23 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 121,43 Kč, smluvního úroku ve výši 1 474,72 Kč za období od 3. 2. 2021 do 29. 11. 2021, smluvní pokuty ve výši 3 588,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 811,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 001,6 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 2. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den 16. 1. 2023 omluvila, žalovaný se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 12. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný peníze čerpal při podpisu smlouvy. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky žalovanému oznámila právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 11. 1. 2022, oznámení bylo předáno k přepravě dne 12. 1. 2022. Zároveň byl tímto dopisem žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. 7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalobkyně tvrdila, že žalovanému byl zaslán dopis a terénní pracovník cestoval 2x na kontaktní adresu žalovaného. 8. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho celkový měsíční příjem je 18 161 Kč, jeho celkové měsíční výdaje jsou v částce 12 000 Kč. K žádosti o úvěr měl doložit výplatní pásky a pracovní smlouvu, ty však k důkazu předloženy nebyly. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem uvedené údaje zkoumala a ověřovala, ať už konkrétní výši příjmů (například výplatními páskami žalovaného - tvrzení, že je právní předchůdkyně žalobkyně viděla, nebylo prokázáno), nebo výdajů (například výpisy z účtu žalovaného). Nemohla tak učinit relevantní závěr o pravdivosti žalovaným uváděných tvrzení, na základě kterých by následně posoudila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 9. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a zejména důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 11. Podle § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z § 87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně na jednání nedostavila, neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. S ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance) soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. 18. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.). 19. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně dle nerozporovaného tvrzení žalobkyně zpětně zaplatil částku 5 976 Kč, p