225 C 127/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 10. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 5 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve lhůtě 30 dnů společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 165 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatkem 199 Kč za expres výplatu a poplatkem za sms servis ve výši 49 Kč. Úvěr žalobkyně vyplatila na účet žalované dne 21. 10. 2022 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na základě SMS kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovanou. Při sjednání první smlouvy o úvěru byla identita žalované ověřena tzn. bank ID. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované především tak, že vypočítala její kreditní skóre, prověřila žalovanou v registrech SOLUS, NRKI, BRKI, CEE a ISIR. Žalovaná uhradila na splatnost aktuálně splatné splátky celkem 3 Kč. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 4 997 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 399 Kč, poplatků za sms servis ve výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 990 Kč, úroků ve výši 735 Kč, nákladů spojených s vymáháním ve výši 1 330 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Dále žádá kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 12. 6. 2023 do 27. 6. 2023 ve výši 69,09 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 508 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění. 4. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 21. 10. 2022 dohodu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu spolu s úrokem ve výši 49,3 % ročně a poplatky za jednotlivé služby žalobkyni splatit. Žalovaná je na smlouvě podepsána kódem. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad spolu se sdělením banky soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 5 000 Kč na její účet. Žalobkyni uhradila celkem 3 Kč. 6. Z dopisu ze dne 14. 4. 2023 spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně úvěr k témuž dni zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení do 14 dnů od sepsání dopisu. 7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 5. 2023 spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 30 dnů od sepsání výzvy, výzvu jí odeslala 15. 5. 2022. 8. Z úvěrové zprávy plyne, že žalovaná byla v prodlení s placením svých závazků dne 31. 5. 2022 a její žádosti o úvěr dne 20. 10. 2022 a 29. 3. 2022 byly finančními institucemi odmítnuty. Žalobkyně podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta před poskytnutím úvěru provedla kontrolu žalované v insolvenčním rejstříku, v němž nebyla nenalezena. Dále ji prověřila v registrech NRKI (výsledek OK), a CRIBIS (výsledek OK). Dále je v potvrzení uvedeno, že žalovaná nemá žádné děti a jejím zdrojem příjmů je mateřská. Žalobkyně si také vyžádala kopii občanského (viz její kopie). 9. Po právní stránce soud postupoval takto. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]) 13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu se žalovanou jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení její osoby ve smlouvě osobními údaji. 16. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Dle soudu však žalobkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru činila, ovšem omezila se pouze na formální ověřování, když například nevyvodila ničeho ze skutečnosti, že žalované byly jinou finanční institucí odmítnuty v roce 2022 dvě žádosti o úvěr. Rovněž je zarážející, že hlavním příjmem žalované je mateřská, když v potvrzení o provedení ověření její bonity je uvedeno, že žádné děti nemá. Posouzení se podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 17. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) o tomto svém závěru, žalobkyně přes poučení žádné nové důkazy neoznačila. 18. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.) stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti. 19. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 3 Kč. Tuto skutečnost žalovaná v průběhu řízení nerozporovala, netvrdila, že by uhradila žalobkyni více. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v rozdílu poskytnutých a v