22 CO 10/2023-91 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 121 592,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 966,29 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 614,44 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 14 % ročně z částky 55 614,44 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 1 216 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání do výroku I. a závislého výroku II. s odůvodněním, že čerpání o úvěru bylo soudu prvního stupně dostatečně prokázáno. Žalobkyně soudu prvního stupně doložila dne 26. 10. 2022 doklad o čerpání úvěru, ze kterého je zřejmá skutečnost, že žalovanému byla v souladu se smlouvou [číslo] ze dne 27. 8. 2019 poskytnuta částka 60 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Skutečnost, že úvěr byl žalovanému ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnut, potvrzuje i to, že žalovaný na pohledávku uhradil částku 10 226 Kč prostřednictvím 3 plateb, a to platbou ve výši 4 226 Kč ze dne 16. 10. 2019, platbou ve výši 2 000 Kč ze dne 23. 12. 2019 a platbou ve výši 4 000 Kč ze dne 11. 2. 2020. V případě, že by úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnut nebyl, je nepravděpodobné, že by žalovaný na pohledávku něčeho plnil. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě zcela vyhoví. 3. Žalovaný k odvolání nevyjádřil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadeném výroku I. a závislém výroku II. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné. Výrok III. nabyl samostatně právní moci. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou dne 7. 6. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 121 592,39 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 27. 8. 2019 smlouvu [číslo] na základě které žalovanému poskytla bezhotovostní zápůjčku 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 41 403 Kč v 24 měsíčních splátkách. Ve smlouvě byl sjednán úrok v sazbě 14 % ročně. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila jeho platební morálku z úvěrových registrů BRKI, NRKI a SOLUS, kde žalovaný neměl žádný negativní záznam. Dále jej prověřila ve své interní databázi, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázi neplatných dokladů. Zkoumala též příjmy žalovaného, u nichž vyšla z informací poskytnutých žalovaným, které její vázaná zástupkyně ověřila oproti žalovaným předloženým dokumentům. Konkrétně šlo o pracovní smlouvu žalovaného. Výdaje vyhodnotila právní předchůdkyně na základě statistických dat. Žalovaný dosud na dluh uhradil celkem 10 226 Kč. Splátky však nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala dlužnou jistinu 55 614,44 Kč, poplatek za poskytnutí a správu úvěru 34 077,95 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu (v sazbě 0,1 % z dlužné částky denně, ke dni 1. 2. 2022) ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení s jednotlivými splátkami (ke dni 1. 2. 2022) 2 966,29 Kč a sankční poplatky za vymáhání dluhu 1 900 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla dne 1. 2. 2022 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila spolu s výzvou k zaplacení dluhu do 17. 3. 2022. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 14 % ročně z částky 55 614,44 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 614,44 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] podepsali dne 27. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 60 000 Kč do tří dnů od uzavření smlouvy na účet žalovaného uvedený v záhlaví smlouvy. Smlouva byla sjednána podle § 2390 a násl. o. z. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek za zápůjčku 38 307 Kč (tvořený úrokem 9 139 Kč, poplatkem za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení 20 384 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu 8 784 Kč). Ve smlouvě byl sjednán pevný úrok platný po celou dobu trvání smlouvy ve výši 14 % ročně a volitelné doplňkové pojištění s celkovou částkou pojistného 3 096 Kč. Žalovaný před uzavřením této smlouvy vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, ve které uvedl, že žádá o zápůjčku 130 000 Kč, bydlí ve vlastním bydlení (na adrese ve [obec]), je ženatý, má tři vyživovací povinnosti a pracuje na plný úvazek. Má čistý měsíční příjem 30 080 Kč a odhadované měsíční výdaje 7 000 Kč„ Další“ čisté příjmy domácnosti činí 29 400 Kč. Žalovaný předložil pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu, na základě nichž byly údaje o žalovaném ověřeny zástupkyní právní předchůdkyně [jméno] [příjmení]. Ze zákaznické karty neplyne, že by žalovaný byl prověřen v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, interních registrech právní předchůdkyně či insolvenčním rejstříku. Podle potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu ze dne 26. 8. 2019, které je podepsáno zástupcem zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba], s.r.o., byl žalovaný zaměstnán u této společnosti jako technik s čistou průměrnou výší měsíčního příjmu za poslední dva měsíce 30 080 Kč. Pracoviště žalovaného bylo v [obec]. Listina označená jako„ centrální evidence exekucí“ uvádí, že proti žalovanému dosud nebylo vedeno exekuční řízení. Informace poskytla žalobkyni [právnická osoba] – [právnická osoba] Dotaz na tuto společnost byl vložen a zpracován dne 10. 8. 2022. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy do 17. 3. 2022. Oba dopisy byly žalovanému odeslány v jedné zásilce dne 11. 2. 2022. 8. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení podle § 2390 o. z. a dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dovodil, že žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce bezhotovostně částku 60 000 Kč na jeho účet. Smlouva o zápůjčce mezi právní předchůdkyní a žalovaným proto vůbec nevznikla. Právní předchůdkyně, jakož i žalobkyně jako její právní nástupkyně, proto nemají proti žalovanému žádné právo plynoucí z této smlouvy. I kdyby smlouva o zápůjčce vznikla, byla by neplatná. Jednalo by se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný by vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně by byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť by jako podnikatelka (§ 420 o. z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Bylo by tedy nutné aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Proti tomu, jak právní předchůdkyně zkoumala příjmy samotného žalovaného v zásadě nelze mít námitky, neboť se nespokojila jen s jeho prohlášením, ale pravdivost si ověřila i z potvrzení o příjmu žalovaného, které mu vystavil jeho zaměstnavatel. U výdajů a„ dalších“ příjmů domácnosti však právní předchůdkyně nekriticky vyšla pouze z údajů, které jí žalovaný tvrdil v zákaznické kartě, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Sdělení žalovaného jsou navíc již na první pohled nevěrohodná. Žalovaný tvrdil, že má výdaje pouze ve výši 7 000 Kč, aniž by jakkoliv konkretizoval, na co jsou, a umožnil tak alespoň rámcově posoudit jejich věrohodnost (tedy zda jsou uváděné výdaje vůbec uvěřitelné). Totéž platí pro údajné„ další“ příjmy domácnosti, u nichž vůbec není zřejmé, z čeho měly plynout (natož aby byla jejich výše jakkoliv doložena, ač se jedná o poměrně podstatnou položku ve skoro stejné výši jako příjmy žalovaného). Dále se jeví jako těžko uvěřitelné, že by na veškeré náklady spojené s bydlením (tj. na energie – teplo, plyn, elektřina, voda; odpady a různé další poplatky), výživu tří osob (žalovaný deklaroval tři vyživovací povinnos