229 C 33/2023-50 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 408,51 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným elektronicky uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 21 790 Kč, který žalovaný dosud nevrátil a nezaplatil ani jiné nároky. Před uzavřením smlouvy ověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím kreditního skóre žalovaného, výpisem registru NRKI, SOLUS, ISIR a CEE a dále žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, které prověřila. Na dlužnou částku z úvěrové smlouvy žalovaný uhradil žalobkyni dohromady 16 516 Kč. Žalobkyně tak dne 17. 8. 2022 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 7678,15 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 830 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 900 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 18. 8. 2022 do 21. 11. 2022 ve výši 1307,5 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 7 678,15 od 22. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 350,75 Kč od 21.11.2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10408,15 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení. Žalovaný byl o úhradu dlužné částky upomínán. 2. Žalobkyně ani žalovaný se na jednání, které se konalo dne 31.5.2023 bez omluvy nedostavili. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 30.6.2021 včetně úvěrových podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně vrátit v 11 splátkách po 1 479 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč a smluvní pokuta 10 % ze splatné jistiny, úroku. Z výpisu z čerpání vyplývá, že žalovaný načerpal celkem částku 21 790 Kč. Před uzavřením první smlouvy zjišťovala žalobkyně výši příjmu žalovaného, jeho vzdělání, způsob bydlení a jeho rodinný stav. 4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že ta obsahuje údaje o úvěru, specifikace klienta, že je svobodný, nemá děti, bydlí u rodičů. Je zaměstnancem s výší příjmu 15 000 Kč, příjem partnera činí 30 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti nejsou uvedeny. Žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v insolvenčním rejstříku, v němž nebyl nenalezen. Dále ho prověřila v registrech NRKI, CEE a KAMALI s výsledkem„ v registru nenalezen“. Vypočetla jeho limit nejvyšší měsíční splátky („ MLS“) na základě příjmu žalovaného, který měl uvést v žádosti ve výši 15 000 Kč (samotnou žádost žalobkyně nepředložila), příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 2 500 Kč, životního minima, výší splátek jiných úvěrů (3 860 Kč a 4 751 Kč) a poskytovaného úvěru. Z úvěrové karty bylo zjištěno, že žalovaný má uvedeny jeden existující splátkový kontrakt a jednu kreditní kartu. 5. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne 17.8.2022 ve spojení s poštovním podacím archem vyplývá, že žalobkyně úvěr zesplatnila a zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 14 dnů od sepsání této výzvy. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 9.9.2022 a podacího archu vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby znovu vyzván k úhradě dluhu. 7. Z ostatních předložených listin nebyly zjištěny žádné další relevantní skutečnosti. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 11. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Z předložených listin vyplývá pouze to, že se žalobkyně omezila toliko na údaje zjištěné od žalovaného, když zjišťovala jeho příjmy a výdaje, již je však nijak neověřovala a neposkytla k nim jediný důkaz. Žalobkyně nepožadovala po žalovaném doložení příjmů, doložení nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Nadto žalobkyně údaje uvedené o žalovaném nesprávně posoudila, když nikterak nezohlednila, že žalovaný již splácí nejméně dva splátkové kontrakty ve výši násobně přesahující jeho uvedené příjmy. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, ale za situace, kdy údaje zjištěné od žalovaného nijak neověřuje, postrádá takový postup na významu. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 14. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 21 790 Kč, přičemž žalovaný jí dle nerozporovaných tvrzení dosud vrátil pouze částku 16 516 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 5 274 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Co do této částky a úroku z prodlení z této částky tak bylo žalobkyni vyhověno. 15. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalované sepsala dne 17. 8. 2022 a zaslala dne 18.8.2022, přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 14 dnů od sepsání výzvy, splatnost tudíž nastala dne 2. 9. 2022 a od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a je povinen platit úrok z prodlení z přiznané částky. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 22. 11. 2022, byl jí tedy v požadovaném rozsahu přiznán. 16. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo než žalobu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnout. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak