229 C 46/2023-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 76 800 Kč z titulu náhrady škody způsobené nuceným odtahem vozidla z pozemní komunikace. Svůj nárok odůvodnila tak, že dne 10. 7. 2022 byl proveden odtah vozidla [registrační značka], podle ust. § 45 zákona č. 364/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a to na pokyn strážníka městské policie. Žalobkyně se pokusila žalovaného kontaktovat a informovat jej o částce představující náklad za odtah vozidla a jeho následné uskladnění. Cena za nucený odtah a parkovné je určena nařízením hlavního města Prahy, žalovaná částka představuje 1 900 Kč za nucený odtah, částku ve výši 750 Kč (parkovné za 1.-3 den parkování), 70 800 Kč (4. – 180. den parkování) a 3 350 Kč (částka parkovného od 181. dne). Žalovaný žalobkyni neuhradil požadovanou částku, a to ani po urgencích. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. 4. Vozidlo tovární značky [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo] bylo dne 10. 7. 2022 odstraněno na pokyn městské policie. Odstranění vozidla bylo evidováno jako úplný odtah, vozidlo bylo umístěno na odstavné parkoviště, (protokol o odtahu vozidla [číslo]). Zapsaným vlastníkem vozidla je [celé jméno žalovaného], [datum narození] (výpis z registru vozidel, žádost o informaci, sdělení údajů z evidence obyvatel). Dle Nařízení Rady hlavního města Prahy č. 2 ze dne 12. 2. 2013 je cena za úplný odtah stanovena na 1 900 Kč, cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel je stanovena za první tři dny 750 Kč/den, za čtvrtý až sto osmdesátý den 400 Kč/den, za sto osmdesátý první a další den 50 Kč den (Nařízení Rady hlavního města Prahy č. 2 ze dne 12. 2. 2013). Dne 11. 8. 2022 byl žalovaný dopisem vyzván k převzetí vozidla (důkaz: výzva ze dne 11. 8. 2022, kopie obálky). Dne 24. 8. 2022 byl žalovaný opětovně vyzván k převzetí vozidla a uhrazení dlužné částky (výzva ze dne 24. 8. 2022, kopie obálky). Výzvou ze dne 16. 1. 2023 byl žalovaný písemně vyzván ke splnění dluhu ve výši 74 000 Kč přípisem předaným k poštovní přepravě (důkaz: dodejka, výzva k plnění ze dne 16. 1. 2023). 5. Hlavní město Praha na žalobkyni dle zřizovací listiny přeneslo právo na řešení nucených odtahů včetně vymáhání pohledávek vzniklých z této činnosti (důkaz: zřizovací listina příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy ze dne 26. 5. 2020, pověření zaměstnance). 6. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro věc samou. 7. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 553/1991 Sb. o obecní policii (dále jen„ OP“) ve znění účinném ke dni vzniku tvrzené újmy. 8. Podle ust. § 17a odst. 6 OP nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. 9. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ust. § 2930 o. z. nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku. 11. Podle ust. § 2951 odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. 12. Podle ust. § 2953 odst. 1 o. z. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. 13. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti doplnit svá tvrzení, zejména tvrzení ohledně účelnosti vynaložených nákladů představujících její újmu ve vztahu k umístění vozidla na odstavné parkoviště. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný částečně. V řízení bylo prokázáno, že vozidlo ve vlastnictví žalovaného bylo pokynem příslušníka městské policie odstraněno z pozemní komunikace, přičemž soud vychází z presumpce správnosti správních aktů, tedy i předmětného pokynu. V řízení žalovaný nenamítal opak, či že by tento pokyn byl napaden ve správním soudnictví. Povinnost k úhradě újmy vzniklé odstraněním vozidla vznikla provozovateli. V řízení soud vychází z právní domněnky o tom, že vlastník vozidla, tedy žalovaný, je i provozovatelem ve smyslu ust. § 2930 o.z., přičemž pojem provozovatele dle zákona o obecní policii není založen na evidenčním principu tak, jak je tomu dle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Judikatura vyšších soudu dále dospěla k závěru, že náklady na odstranění vozidla spočívají nejen v odtahu vozidla, ale také v nákladech na umístění vozidla na střeženém parkovišti, přičemž soud je povinen se zabývat ex offo tím, zda je ve věci důvod k moderaci náhrady škody podle ust. § 2953 o. z. (např. rozsudek NS ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007, rozsudek NS ze dne 27. září 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016). Nejvyšší soud také uzavřel, že„ ve specifických poměrech tohoto typu nároku je proto vedle ostatních obecných kritérií uvedených v § 450 obč. zák. třeba především zvažovat poměr výše požadované částky a zůstatkové ceny vozidla, kdy zjevný nepoměr mezi výrazně nízkou hodnotou vozu oproti vysokým nákladům na jeho dlouhodobé parkování zakládá důvod k moderaci.”. S tímto závěrem se soud ztotožňuje, neboť mechanické uplatňovaní cenových předpisů bez vazby na skutečnou výši škody či účelnost nákladů, by vedla ke zjevně nespravedlivým důsledkům, což opakovaně kritizoval také Ústavní soud (viz např. nález ÚS ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15). 15. Soudní praxe se rovněž ustálila v závěru, že při výši náhrady škody je třeba vždy poměřovat hledisko účelnosti, neboť ne každý náklad vzniklý v příčinné souvislosti s jednáním škůdce musí být považován za účelný či nutný. Například v případě pronájmu náhradního vozidla, lze uplatnit náklady pouze pro užívání vozidla srovnatelné kvality a to pouze po dobu není-li dosud zřejmá výše nákladů na opravu vozidla poškozeného při dopravní nehodě, popř. zda je účelné jej opravovat (srovnej rozsudek NS ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2015/2019). 16. V daném případě je zřejmé, že žalobkyně odstranila vozidlo žalovaného důvodně a v rámci řádné péče o cizí majetek toto vozidlo umístila na odstavné hlídané parkoviště. Je zřejmé, že při plnění své prevenční povinnosti musí žalobkyně zvažovat, zda jsou náklady vynaložené při péči o cizí majetek účelné či zda naopak v rámci prevenční povinnosti je třeba volit jiný postup (např. likvidace vraku). Činnost žalobkyně v tomto nemůže být mechanická, neboť dlouhodobé střežení vozidel s nízkou tržní hodnotou, se příčí právě smyslu prevenční odpovědnosti, přičemž ad absurdum by se žalobkyně mohla domáhat náhrady za uskladnění nepojízdného vozidla ve výši, která několikanásobně převyšuje hodnotu samotného vozidla. 17. Při úvaze, zda je účelné a nutné umístit odtažené vozidlo na střežené parkoviště, kde vznikají provozovateli další náklady, je třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména k reálné hodnotě vozidla, aktivitě či pasivitě žalovaného a k době po kterou je vozidlo umístěno na takovém parkovišti. Z pohledu obecné logiky soud považuje za přiměřené, pokud má žalobkyně při výkonu veřejné správy dostatečný prostor ke zjištění osoby provozovatele včetně adresy bydliště a k výzvě na převzetí vozidla. Po tuto dobu lze považovat umístění vozidla na střeženém parkovišti za nutné a účelné, pokud zde nejsou jiné okolnosti případu. Soudní praxe není ustálená v tom, jaká minimální doba je nezbytná pro tyto úkony, dle soudu lze za tuto dobu považovat čtyři měsíce. Po tuto dobu má žalobkyně možnost zjistit provozovatele, vyzvat jej a poskytnout mu dostatečný prostor pro převzetí vozidla. Po uplynutí této doby dle názoru soudu na žalobkyni leží břemeno tvrzení a důkazní ve