229 C 91/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 17 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 2.7.2015 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které tato společnost žalovanému poskytla 17 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaný se tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 212 Kč zavázal vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 527 Kč a poslední splátkou ve výši 119 Kč. Žalovaný však nesplácel řádně a včas a zaplatil dohromady jen 6 252 Kč, což bylo započteno na poplatek a poté na jistinu. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po 60 týdnech dne 24. 10. 2010. Pohledávka z této smlouvy byla dne 1. 7. 2015 postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], a poté dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil při jednání, které se konalo dne [datum] a následně dne [datum]. Žalovaný nejprve ve věci uváděl, že má za to, že dlužná částka byla řádně splacena, neboť jednotlivé splátky měly být zasílány prostřednictvím původního zaměstnavatele žalovaného. Při jednání [datum] ovšem uvedl, že jednotlivé splátky nebyly placeny a samotný nárok žalobkyně nijak nepopírá, avšak vzhledem ke svým majetkovým poměrům uvedl, že žádá o možnost splácení ve splátkách. Žalovaný je dlouhodobě nemocen, pobírá pouze důchod, ze kterého jsou mu dále strhávány exekuční splátky, a proto je schopen hradit dlužnou částku v maximální splátce ve výši 200 Kč. 3. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 19. 6. 2023 uvedla, že souhrnný poplatek, který byl smlouvou o půjčce sjednán, byl jediným poplatkem účtovaným v souvislosti s realizací smlouvy, tj. mimo jiné představuje náklady na vyřízení žádosti, návštěvy obchodních zástupců, upomínání a další náklady. Navíc je nepochybné, že žalobkyni náleží odměna za poskytnutí finančních prostředky do dispozice žalovaného. Pokud se jedná o obvyklost sjednaného smluvního úroku (poplatků), tak žalobkyně dále uvedla, že účelem poskytnutí půjčky bylo právě její poskytnutí za jiných podmínek, nežli je běžně poskytují bankovní instituce, a to mnohdy osobám, které by na běžnou půjčku od banky nedosáhly, a to především pro vysoké riziko spojené s osobou dlužníka. S ohledem na vysoké podnikatelské riziko jsou proto úroky požadované nebankovními věřiteli vyšší nežli obvyklé bankovní úroky. 4. V dané věci se konalo dne [datum] a [datum] jednání, ke kterému se dostavil žalovaný osobně a žalobkyně se z obou nařízených jednání řádně a včas omluvila. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 5. Soud po provedeném zjistil následující skutečnosti. 6. Žalovaný a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému půjčku 17 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 14 212 Kč, to vše v 59 týdenních splátkách po 527 Kč s tím a poslední splátku ve výši 119 Kč, přičemž první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Částku žalovaný přijal v hotovosti při podpisu smlouvy, RPSN pro půjčku na 60 týdnů bylo sjednáno ve výši 224,28 %. Ze smlouvy též plyne, že byla sjednána podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (smlouva o půjčce [číslo] smluvní podmínky). 7. Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] nejprve postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o úhradě). [právnická osoba] následně dne 21. 7. 2015 zaslala (poštovní podací arch, oznámení) žalovanému oznámení ze dne 25. 6. 2015 o postoupení pohledávky z této smlouvy na [právnická osoba] [anonymizováno], kterým ho současně vyzvala k zaplacení dluhu ze smlouvy ve výši 24 960 Kč do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni, přičemž Společnost [anonymizována dvě slova] dne 19. 9. 2018 žalovanému zaslala oznámení ze dne 14. 9. 2018 o postoupení stejné pohledávky na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). 8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (předžalobní výzva, podací arch). 9. Podle výpisu z databáze časových řad ARAD činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu v průměru 14,42 % ročně. 10. Právní subjektivita žalobkyně byla ověřena z obchodního rejstříku (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). 11. Z dalších důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění pro věc. 12. Pro úplnost soud uvádí, že k listinným důkazům doloženým žalovaným po koncentraci řízení nepřihlédl. 13. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 14. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 15. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 16. Podle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 17. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 18. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 19. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřely smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. občanského zákoníku (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Závazek vznikl tím, že na jejím základě bylo žalovanému předáno 17 000 Kč v hotovosti, které byl žalovaný dle smlouvy povinen vrátit postupně v 59 týdenních splátkách. Ve smlouvě byl současně sjednán poplatek ve výši 14 212 Kč, který je třeba z právního hlediska považovat za úrok ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (byť tak není nazván), neboť jde o úplatu za poskytnutí půjčky žalované, jak ostatně uvádí i sama žalobkyně. 20. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce, konkrétně ujednání o úroku. Z § 39 občanského zákoníku plyne, že neplatný je mj. právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Jedná se o neplatnost tzv. absolutní, k níž soud musí přihlédnout i bez námitky účastníka (viz a contrario § 40a občanského zákoníku). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, byť u půjčky na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami (zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci) by bylo možné i takovou míru akceptovat s ohledem na vyšší míru rizikovosti oproti půjčkám či úvěrům poskytovaným peněžními ústavy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (viz prvně cit. rozsudek) či 36 % ročně (viz usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). 21. V projednávané věci byla smlouva sjednána mezi podnikatelkou – obchodní společností ([právnická osoba]) poskytující půjčky v rámci svého podnikání a spotřebitelem, což je zjevné i z toho, že se v ní výslovně odkazuje na tehdejší zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (jenž se vztahoval právě na půjčky poskytované věřitelem v rámci jeho podnikatelské činnosti fyzickým osobám, které v rámci své podnikatelské činnosti nejednají, viz § 1 odst. 1, § 2 písm. a), b) a c) tohoto zákona). Nejde tedy o případ půjčky mezi fyzickými osobami (ve smyslu výše citované judikatury). 22. Sjednaný úrok přitom činil při přepočtu na roční sazbu asi 83,6 % ročně z jistiny. Jedná se o výši, která je již na první pohled zcela nepřiměřená (srov. s nepřiměřenými úroky v judikatuře výše), zvláště ve spotřebitelských vztazích. Soud připomíná, že ochrana spotřebitele je jedním z projevů zásady